Užijme času, ten rychle ubíhá.

Čas odejít

23.10.2014 20:27

Jak mnozí vědí, soud rozhodl v kauze porušení stanov ČSV výrokem, v němž moji žalobu zamítl. Soudkyně na závěr jednání přečetla tento výrok a sdělila, což mohu svědecky doložit, že se nezabývala věcí po stránce věcné, nýbrž pouze po stránce procesní. Obhajobu zadalo vedení ČSV advokátní kanceláři JUDr. Brücklera. Ta ve svém stanovisku napadla nedodržení lhůty jednoho měsíce od okamžiku, kdy jsem se o porušení stanov v listopadu loňského roku dozvěděl. Soudkyně přijala tento argument a kauzu zamítla z důvodu překročení této v loňském roce ještě platné "propadné" lhůty. Tj. soud dal v tomto bodě za pravdu obhajobě a odmítl se kauzou na základě tohoto požadavku jakkoliv věcně zabývat. Šance uspět proti procesní stránce věci v odvolacím řízení je mizivá, a proto jsem možnost odvolání nevyužil. Fakticky uplynutím této lhůty 10. prosince loňského roku by totiž podle tohoto právního výkladu vstoupilo v platnost jakékoli usnesení, i kdyby zcela popíralo obsah stanov, pokud by je nikdo nezažaloval ve zmíněném termínu u soudu. Od letošního roku již termín do 1 měsíce neplatí a pro tento případ uvádí Nový občanský zákoník termín 3 měsíců.

Obhajoba ve svém prvním stanovisku vůbec na skutečnost nedodržení lhůty podání žaloby soudu nepoukázala. Stalo se tak až v doplňujícím stanovisku zaslaném soudu pouze několik dnů před vlastním jednáním. (Také mě žádný z advokátů na tuto skutečnost až do doby v řádu hodin před jednáním soudu neupozornil.) Toto doplňující stanovisko mně bylo doručeno až ve 22 hodin večer před jednáním soudu. Okamžitě jsem reagoval rozšířením a zpřesněním svého rozkladu, kterým jsem již dříve na zcestná tvrzení obhajoby soudu odpověděl. Nové stanovisko, které jsem na jednání soudu doslovně přečetl, zde následuje. Ostatní dokumenty soudu předložené a znění obou stanovisek obhajoby žalované strany z pera advokátní kanceláře JUDr. Brücklera souhrnně jsou k dispozici v úložišti Dropbox pro vytvoření si objektivního názoru kohokoli a kdykoli v budoucnu. 


Jistě se někteří ptají a budou ptát, jestli mně celá anabáze s napadením usnesení, které je v tak zjevném rozporu se zněním stanov, že kdo to nevidí jakoby neznal malou násobilku, tak jestli mně to všechno, co tento proces provázelo, stálo za to, když závěr soudního projednání nevyzněl ve prospěch žalobce. Tak tedy říkám, že mně to za to stálo, protože mně, a věřím že i členům ČSV, to pro budoucnost přineslo řadu poznání, která jsou doslova k nezaplacení. Poznání toho, že před porušováním nejvyšších obecně přijatých a pro činnost ČSV platných principů se sice ustupovat nemá, ale je málo, je velice málo těch, kteří v prostředí nestoudné lži, křiku a bezobsažných žvanění umí zachovat, natož použít zdravý rozum. A vůbec nejméně je těch, kteří se lži dokáží aktivně postavit či dokonce pravdu klidně a bez zbytečných emocí hájit.

Když jsem kandidoval na předsedu ČSV, konstatoval jsem podle pravdy, že v ČSV neznám jediného člověka, s nímž bych tehdy a kdykoli předtím měl nepřátelský vztah. Myslím, že jsem se vždy choval nekonfliktně a snažil se o řešení problémů dohodou ve prospěch celku, avšak panoptikum pomluv ale i osob s neuvěřitelnými vzorci chování, které se kolem mě začalo rozvíjet bezprostředně po tak jednoznačné volbě, bylo mi velkým překvapením, zklamáním ale i cenným poučením. Během měsíců bezskrupulózního a často i hloupého tlaku s cílem vyměnit vedení ČSV za každou cenu a nakonec i za cenu trapně jednoznačného porušení stanov posvěceného přítomnými právními autoritami, mělo mnoho lidí v mém okolí příležitost ukázat své morální a volní kvality. Za toto poznání jsem nesmírně vděčen, jinak bych se totiž nikdy nedozvěděl, kdo je kdo.

Přátelé dobří, udělal jsem, co jsem považoval za svou povinnost a co bylo v mých silách. Nikdy bych jako řádně zvolený a nikdy neodvolaný předseda ČSV ve funkci nepodal žalobu na svaz. Nikdy bych také neporušil stanovy a nemohl bych upřednostnit usnesení přijaté na základě jejich chybného výkladu před naplněním obsahu stanov samotných. Za svou povinnost jsem považoval hájit plnění jednoznačných článků stanov, a tak jsem konal až do konce s využitím všech zákonných prostředků.

Je nyní na členech naší organizace aby posoudili, jak své povinnosti v tak závažné kauze plnili druzí, zvláště pak ti, kterým to stanovy přímo ukládají, a dále ti, u nichž jejich vzdělání a funkce takové plnění povinností při dozoru nad dodržováním stanov předpokládají a k tomuto dohledu je předurčují. Žádný soud již v této věci nerozhodne, tento soud si musí každý rozhodnout čestně v sobě sám.

 


Pro zájemce o spolupráci na zásadách slušnosti a opravdového přátelství na projektech užitečných pro české včelaře, tj. ovšem na zásadách zcela jiných než jsou ty, které lze v tomto a v níže uvedených příspěvcích blogu nahlédnout, zůstává cesta otevřená na:

www.majabee.cz

 

 
 

 

Rozklad žalujícího ke stanovisku žalovaného doručeného žalujícímu 29. 6. 2014 a k jeho doplnění doručeného advokátovi žalujícího 19. 9. 2014, žalujícímu pak 24. 9. 2014 v 22.00 h., doslovně přečtený RNDr. Václavem Švamberkem na jednání soudu dne 25. 9. 2014

 

Žalovaný neuznává nároky žalobce vyplývající z trvání jeho funkce. Tento nárok žalobce se však opírá o jednoznačnost znění stanov ČSV a jejich jednoznačné porušení žalovaným. K tomu žalovaný ve svém stanovisku neuvedl žádný důkaz, kterým by mohl porušení stanov, k němuž došlo, vyvrátit. Stanovisko předložené žalovaným považuje žalobce za právně vágní a v mnoha směrech manipulativní. Ve svém vyjádření se žalovaný vyhýbá podstatě věci samé, kterou je porušení stanov spolku, které má a zejména do budoucna může mít velmi negativní důsledky pro další uplatňování právních a demokratických principů v činnosti Českého svazu včelařů (ČSV, o.s.).

Sdělení žalovaného nepovažuje žalobce naprosto za relevantní ve vztahu k posouzení kauzy porušení stanov. Samotná existence rozdílných názorů na činnost svazu nemůže být důvodem k porušení stanov ani ospravedlněním tohoto činu. Irelevantní informace podaná žalovaným je navíc neúplná, tendenční a v mnoha ohledech nepravdivá.

Již z výsledku hlasování o návrhu vyslovení nedůvěry v srpnu roku 2013 vyplývá, že nedůvěra nebyla vyslovena na zmíněném zasedání Republikového výboru (RV) ČSV, o.s., a to takovým počtem hlasů, že lze mít za prokázané, že předsedovi ČSV, o.s. byla naopak tímto aktem vyjádřena jednoznačně důvěra pro další práci. Kritika byla na předmětném jednání přednášena velmi hrubým způsobem, aniž byly vysvětleny konkrétní důvody této kritiky. Kritické příspěvky směřovaly proti předsedovi svazu, byly nepodstatného formálního rázu a jejich autory byla malá ale velmi hlasitá skupina soustředěná kolem neúspěšného kandidáta na funkci předsedy, který kandidoval ve volbě proti žalobci, RNDr. Václavu Švamberkovi. Ze zmíněného srpnového jednání existuje záznam, kterým je možno toto tvrzení jednoznačně doložit včetně nespokojených reakcí řady členů RV ČSV na způsob jednání skupiny, která svými převážně obstrukčními příspěvky systematicky narušovala průběh jednání a snažila se vytvářet dojem, že v činnosti svazu jsou vážné problémy. Teprve výrazně většinový názor, kterým se RV vyslovil pro pokračování práce předsedy a předsednictva, tyto snahy ukončil. Poté výrazná menšina členů RV, která měla od samého počátku okamžitě po zvolení RNDr. Václava Švamberka předsedou ČSV jako hlavní zájem na většině jednání RV výměnu předsedy, jednání opustila a to proběhlo v bezproblémové atmosféře.

Sdělení, že mělo dojít k jakési zásadní změně v práci předsedy ČSV v průběhu dvou měsíců září a října 2013 a to bylo znovu předmětem posuzování počátkem listopadu, je zcela iracionální. Vždyť předsedovi a předsednictvu nebylo v srpnu nic konkrétního vytknuto. Menšinová opozice změnila způsob jednání především tím, že získala některé členy a přísedící na několika jednáních předsednictva Republikového výboru (PRV) k mírně řečeno méně konstruktivním formám jednání, které mělo podobným způsobem jako dříve na jednáních RV práci předsedovi i celému předsednictvu ztížit. Rovněž probíhala zákulisní jednání s členy předsednictva s cílem je získat k vyjádření nespokojenosti s činností předsednictva jako celku, a když se nedařilo otřást důvěrou v osobu předsedy, odstranit jej z funkce i v rozporu se stanovami vyvoláním stavu, kdy odstoupí předsednictvo jako celek. Organizátoři tohoto procesu se domnívali, že tímto způsobem svoji funkci předsedy ČSV, o.s. ztratí i předseda jako jeden z členů předsednictva. Tato domněnka je však v rozporu se stanovami, neboť předseda jako funkcionář volený samostatně ještě před vznikem předsednictva, jak z dikce stanov plyne, tímto způsobem své funkce zbaven být nemůže. Na tuto skutečnost později upozornilo i stanovisko nezávislé advokátní kanceláře.

Žalobce je toho názoru, že pokud stanovy obsahují jednoznačně popsaný postup řešení situace pro případ odvolání člena orgánu ČSV z funkce, není možné vytvářet ad hoc postupy a kvóra jiné, které ve stanovách oporu nenalézají. Postup odvolání člena ČSV z funkce předepsaný ve stanovách nemůže být proto nahrazen odvoláním orgánu celého.

Obsahově prázdnou fabulací je konstatování žalovaného o neplnění hlavních a rozpracovaných úkolů sjezdu. Ty byly stanoveny dřívějším vedením ČSV, o.s. ještě před nástupem RNDr. Václava Švamberka do funkce předsedy ČSV, o.s. v mnoha oblastech pouze proklamativně a natolik obecně a nekonkrétně, že tvrzení o jejich plnění stejně jako o jejich neplnění bez opory v jediném konkrétním důkazu je možné vyslovit kdykoli a komukoli. Zatímco žalobce doložitelně ještě před srpnovým jednáním předsednictva RV ČSV činnost členů tohoto orgánu, z nichž některé do této funkce nenavrhoval a přesto byli v důsledku návrhů opoziční skupiny v RV do PRV zvoleni, podrobil písemné kritice, někteří z nich poté vedli bezobsažné diskuse a rozesílali e-mailové zprávy, jejichž obsahem bylo – cituji z jednoho z nich: „situace se nelepší, spíše naopak“. Cestu dezinformací tak volili bez ohledu na skutečné zájmy ČSV vyjádřené ve volebním programu žalobce jeho protivníci, stojící do poslední chvíle i v PRV v menšině. Žalobce vynaložil nemalé úsilí s cílem objektivního pravdivého informování o vývoji v českém včelařství i v ČSV, o.s. a použil k tomuto účelu webové stránky ČSV, o.s., časopis Včelařství i své vlastní webové stránky, na nichž je dosud vývoj celé kauzy včetně reakcí jednotlivých aktérů podrobně popsán. Z důvodu psychologického působení na atmosféru v RV bylo zvoleno také postupně načasované odstupování některých členů PRV na listopadovém jednání RV ČSV, o.s., ani tím se však nepodařilo dosáhnout většiny odstoupivších členů PRV. Proto se skupina usilující o odstranění předsedy odhodlala na jednání RV ČSV, o.s. v listopadu 2013 doslova za každou cenu k hrubé dezinterpetaci znění stanov zcela v rozporu s jejich obsahem.  Tato manipulativní dezinterpretace měnící obsah platných stanov ČSV, o.s. byla vyslovena na jednání RV ČSV o.s. v listopadu 2013 ústy právníka ČSV, o.s. Mgr. Jarmily Machové, dlouhodobě usilující o post tajemnice ČSV, o.s. Takto ad hoc vytvořený výklad stanov nemající ve stanovách žádnou oporu byl současně verbálně podpořen neúspěšným protikandidátem při právoplatné volbě předsedy Mgr. Václavem Sciskalou a to dokonce i za přítomnosti předsedy legislativní komise ČSV JUDr. Karla Brücklera, který byl později zvolen - dle mínění žalujícího neprávoplatně - předsedou ČSV o.s., přičemž Mgr. Václav Sciskala před touto neoprávněnou volbou "odevzdal" své hlasy JUDr. Karlu Brücklerovi a sám se posléze stal místopředsedou ČSV, o.s. Výklad stanov, který je s jejich platným zněním v hrubém rozporu, byl následně použit i ve stanovisku žalovaného předloženém soudu.

Že je tento výklad chybný, jednoznačně vyplynulo z nezávislého stanoviska renomované právní kanceláře, kterým je projednávaná žaloba doložena.

Stanovy nepřipouští jinou možnost odvolání z funkce než tu, kdy pro předmětný akt hlasují 2/3 všech členů orgánu. Proto k odvolání nedošlo a jediným správným řešením bylo dle návrhu řádně zvoleného a nikdy neodvolaného předsedy doplnit PRV z řad členů RV ČSV, o.s.,  členy, kteří byli zárukou aktivní práce pro ČSV, o.s. a byli ochotni řádně s předsedou ČSV, o.s. RNDr. Václavem Švamberkem spolupracovat na rozdíl od členů odstoupivších, z nichž dokonce nikdo veřejně na jednání RV činnost předsedy nekritizoval a kteří podle svých oficiálních vyjádření přednesených veřejně na jednání RV ČSV, o.s. pouze nechtěli v PRV dále pracovat. Tvrzení, že k odvolání postačí nadpoloviční většina v daném okamžiku přítomných, jestliže se hlasuje o všech členech orgánu, je jednoznačnou dezinterpretací, navíc se pokouší zjevně účelově zavádět jiné významně menší kvórum pro tento akt mnohem větší právní síly, nežli je kvórum pro odvolání jediného člena orgánů svazu, což právní vědomí žalujícího shledává absolutně právně nepřijatelným. Také je třeba podotknout, že ze stenografického záznamu VII. sjezdu ČSV ve vztahu k výkladu stanov nevyplývá nic z toho, co žalovaný tvrdí, a jeví se vhodným uvést, že předmětné aktuální nové stanovy ČSV o.s. byly schváleny na posledním tj. IX. sjezdu ČSV, o.s. 4. a 5. 12. 2010 v Praze, nikoli tedy na VII. sjezdu, který se uskutečnil o deset let dříve. Nicméně žalobce si celý text záznamu ze VII. sjezdu podrobně prostudoval a jediné 2 strany záznamu, které se problematice odvolání člena ČSV z funkce věnují, předložil jak nezávislé renomované právní kanceláři, tak i v rámci důkazních materiálů soudu. Tvrzení o existenci výkladu podporujícího stanovisko žalovaného jsou vykonstruovaná a nepravdivá. Rovněž nepravdivá a úmyslně zavádějící je informace o tom, že advokátní kancelář obdržela při posuzování kauzy neúplné podklady.

Autor stanoviska žalovaného se ve svém sdělení bohužel při nedostatku použitelných argumentů na obhajobu porušení stanov ve snaze vyvrátit jednoznačné důkazy žalobce uchyluje dokonce k formulacím charakteru pomluvy. Např. zvukové záznamy se v minulosti z jednání RV ČSV, o.s. pořizovaly zcela standardně diktafonem ČSV a za zcela urážlivé a pomlouvačné sdělení považuje žalobce formulaci "na základě zkušeností s žalobcem v minulosti". Toto sdělení bez konkrétního vysvětlení, jakou zkušenost má žalovaný na mysli, je pouze pokusem žalovaného o dehonestaci žalobce ve své vlastní důkazní nouzi a vzhledem k závažnosti dokumentu, v níž žalovaný k pokusu o tuto dehonestaci přistoupil – v podání vysvětlení žalovaného soudu - zváží žalobce další právní kroky.

Ze stanoviska žalovaného na str. 6 cituji: "Názorem žalovaného je, že stanovy by se měly dodržovat. Potíž je v tom, že si je každý může vykládat jinak. Proto má pravomoc provádět výklad stanov Republikový výbor ČSV. Ten jej uplatňuje v souvislostech a na základě znalosti důvodů, proč jednotlivá ustanovení vznikla a  proč byla případně změněna či doplněna. Máme usnesení a to schválené přítomnými členy RV, dva se zdrželi hlasování, nikdo nebyl proti. Rozhodnutí téměř 100%, takže by nás ani nemusela nějaká 2/3 většina trápit. Usnesení je platné, dokud není prokázán opak. Z toho je třeba vycházet. Kdyby si každý dělal výklad po svém a pod záminkou, že něco považuje za neplatné, buď konal nebo nekonal, byla by tu anarchie, nepředvídatelnost a právní nejistota.“

Formulace v kondicionálu, že stanovy „by se měly dodržovat“ je zcela nepřijatelná a svědčí o hloubce devastace právního povědomí u některých představitelů ČSV, o.s. Také není myslitelný výrok, že stanovy si každý může vykládat jinak a že nás nemusí stanovami jednoznačně určená „nějaká 2/3 většina trápit“. Zde jsou kořeny současné situace. Uplatňování jednoznačných článků stanov „v souvislostech a na základě znalosti důvodů…“ by bylo cestou k diktátu k tomuto výkladu vybraných osob a chaosu, právě k oné zmíněné anarchii, nepředvídatelnosti a právní nejistotě, které je třeba se vyhnout.

Jako předseda jsem trval až do jednání 4.1. 2014 na tom, že k odvolání nedošlo respektive je neplatné. Tím také nebylo naplněno porušení stanov, jemuž bylo stále možné opravnými prostředky zabránit. Tímto opravným prostředkem bylo usnesení předsednictva ČSV jako statutárního orgánu Českého svazu včelařů ze dne 4. 12. 2013. Do té doby nenastaly totiž žádné důsledky tohoto stavu. Názor, který jsem zastával a který přijalo předsednictvo Českého svazu včelařů na svém jednání dne 4. 12. 2013 tuto skutečnost jednoznačně demonstruje. Cituji:

„Jak vyplývá z přiložené právní analýzy, předsednictvo RV ČSV ani předseda ČSV nebyli odvoláni a jejich funkční období dále trvá. Tím nejsou splněny základní předpoklady pro volbu těchto nových orgánů ČSV. Marně svolané volební jednání by si vyžádalo náklady na realizaci ve výši dosahující 120 000 Kč z prostředků ČSV.

Předsednictvo RV ČSV za současné situace je toho názoru, že uskutečnění volební schůze nemá z věcného hlediska smysl, a doporučuje RV záležitost uzavřít v řádném termínu březnového jednání. Protože však existuje i jiný právní pohled, na kterém se v bodě různé zápisu ze zasedání Legislativní komise ČSV dne 26. 11. 2013 shodli 3 členové této komise: JUDr. Karel Brückler, Mgr. Václav Sciskala a MVDr. Miloslav Peroutka, je rovněž tento pohled obsažen v příloze, a protože odkazuje na odůvodnění zpracovatele stanov, přikládáme i tento názor zpracovatele stanov, kterým byl JUDr. Havlan, jehož právní stanovisko obsahuje stenografický záznam ze VII. sjezdu ČSV.  Názor JUDr. Havlana k předmětným ustanovením stanov je obsažen na jediných 2 stranách originálu záznamu jednání VII. sjezdu ČSV v roce 2000. Stanovisko JUDr. Havlana podle našeho názoru jednoznačně potvrzuje právní analýzu AK Havel&Holásek.

Prosíme o odpověď členy Republikového výboru Českého svazu včelařů, o. s., zda podporují stanovisko předsednictva RV nebo zda i v současné situaci požadují stále uskutečnění volební schůze v termínu 4. 1. 2013 bez ohledu na náklady a aktuální neproveditelnost původně uvažované volby.

Prosíme o Vaši odpověď e-mailem nebo dopisem adresovaným sekretariátu ČSV, o. s., Křemencova 8, 115 24, Praha 1, k rukám tajemníka ČSV př. Ing. Krejčíka nejpozději do 18. 12. 2013. V případě, že Vaši odpověď v uvedeném termínu neobdržíme, budeme mít za to, že podporujete toto stanovisko předsednictva RV ČSV doložené nezávislým expertním právním stanoviskem. O uskutečnění či neuskutečnění volební schůze rozhodne názor nadpoloviční většiny všech členů RV.”

Toto stanovisko bylo okamžitě rozesláno všem členům Republikového výboru Českého svazu včelařů ve snaze domoci se nastolení právního stavu dle stanov. Cílem předsedy a předsednictva bylo dosáhnout řádného opravného prostředku opět dle stanov svazu zvolením nových členů předsednictva za několik původních členů, kteří odstoupili. Tímto sdělením statutární organ ČSV v souladu s právní analýzou, předloženou dne 4. 12. 2013 na jednání PRV ČSV de facto konstatoval, že volební období většiny členů PRV i celého tohoto statutárního orgánu nadále trvá. Tento organ byl dle stanov stále v usnášeníschopném stavu. Dále také konstatoval, že předseda RNDr. Václav Švamberk, jak z právní analýzy jednoznačně vyplynulo, nebyl nikdy odvolán. a tudíž jeho volební období a funkce rovněž trvá a to do sjezdu nebo do řádného rozhodnutí o odvolání z funkce dle stanov - tj. 2/3 kvalifikovanou většinou všech členů Republikového výboru Českého svazu včelařů. Současně bylo konstatováno, že toto odvolání není možné většinou prostou, což ve stanovách oporu nenalézá. K odvolání podle stanov chybělo dokonce 18 hlasů z 53 potřebných. K tomuto opravnému prostředku vysvětlujícímu a řešícímu možné důsledky v rámci svazu bylo přistoupeno v řádné lhůtě do 1 měsíce od okamžiku, kdy situace, hrozící vznikem stavu porušujícího stanovy ČSV nastala. Tato informace byla rozeslána všem členům RV ČSV a navíc se všemi vysvětlujícími dokumenty zveřejněna na webových stránkách ČSV. Žalovaný se proto mýlí, když tvrdí, že žalující v tomto směru nekonal dle zákona, když se dozvěděl o riziku vzniku stavu porušujícího stanovy ČSV. Žalující použil dostupné opravné prostředky v souladu se svojí funkcí a stanovami ČSV, o. s..

 Dále je prokazatelné, a to z notářského zápisu z volebního jednání ze dne 4. 1. 2014, tj. v další měsíční lhůtě, že žalující opět konal na tomto jednání ve snaze zamezit vzniku stavu porušujícího stanovy, který až do té doby nenastal, tím, že svolanou volební schůzi - s ohledem na předem jednoznačně objasněný stav a jeho možnou nápravu - navrhoval využít opět v souladu se stanovami k řádnému doplnění členů PRV. Tomu odpovídal i připravený program této schůze, v němž nebyla volba nového předsedy ani nového PRV uvedena.

Bylo by proto zcela absurdní, aby neodvolaný předseda zájmové organizace podával na tuto organizaci žalobu z důvodu odvolání členů svazu a jeho samotného v rozporu se stanovami, k němuž zatím ani nedošlo ani za daných okolností dojít nemohlo, když mohl usilovat a usiloval o nápravná opatření dle stanov ČSV a mohl se tak vyhnout soudnímu řešení. Snaha najít v počínání předsedy v listopadu a prosinci prvek prodlení není čestná, protože je zřejmé, že právě podáním žaloby na ČSV v době trvání své funkce by se nikdy neodvolaný předseda před včelařskou veřejností zcela zdiskreditoval. Teprve na lednovém zasedání RV ČSV zmanipulovaní a přítomnými svazovými právníky pomýlení členové RV ČSV vytvořili situaci, na kterou bylo po důkladném zvážení věci samé nutno reagovat žalobou. Teprve tehdy se předseda ČSV dozvěděl, že nastal stav porušující stanovy, kdy teprve jemu a ostatním členům PRV bylo v rozporu se stanovami fakticky ihned znemožněno vykonávat funkce, z nichž nikdy nebyli odvoláni. Pro termín takové žaloby zná Nový občanský zákoník časové období 3 měsíců. Proto žalující trvá na tom, že žaloba byla podána včas.

Ostatní skutečnosti uváděné v dodatečném vyjádření žalovaného představují konstrukce, které jen obcházejí jádro celého problému a snaží se zakrývat skutečnost, že stav, který vznikl dne 4. 1. 2014 je důsledkem hrubě nesprávného výkladu Stanov ČSV o. s. a jako takový není stavem právním. Názorem žalobce je, že žalovaný ani ve svém novém stanovisku nepřináší žádné skutečnosti, které by mohly vyvrátit tvrzení žalobce, že k odvolání člena ČSV, o.s. z funkce je třeba kvalifikované 2/3 většiny a nikoli většiny prosté a že proto změna vedení ČSV, o. s. dosažená odvoláním členů z funkce pouhou většinou prostou – dokonce většinou jediného hlasu právě přítomných - není platná.

 

Cílem žalobce v žádném případě není poškození ČSV, o.s., jehož aktivním členem je od roku 1977 a je nositelem všech vyznamenání, které ČSV o. s. uděluje za svoji mnohaletou nezištnou práci pro tento svaz, tímto cílem pouze je konečně navodit právní stav, kdy spolek dodržuje své stanovy. Jinak by byl založen precedens, kdy stanovy je možné vykládat i kdykoli v budoucnosti v hrubém rozporu s jejich obsahem a tato porušení zdůvodnit přijetím usnesení. Žalobce trvá na tom, že přijetí usnesení v rozporu se zněním stanov je od počátku neplatné, a to jako právní akt nižší právní síly než představují stanovy. Žalobce vyvinul maximální úsilí, aby na tuto skutečnost upozornil. Vývoj celé kauzy a přesvědčení žalobce, že dodržování stanov je první povinností předsedy ČSV, o.s. vždy a za všech okolností, dovedlo žalobce k nutnosti obrátit se na soud s žádostí o zrušení příslušného usnesení RV ČSV, o.s. porušujícího hrubým způsobem stanovy ČSV schválené nejvyšším orgánem spolku, kterým je sjezd ČSV, i zrušení všech právních kroků v návaznosti na toto neplatné usnesení.

Na tomto svém stanovisku žalobce trvá.

                                                                       V Praze dne 25. Září 2014

                                                                       RNDr. Václav Švamberk

 
 
 
Informace a relevantní stanoviska k podstatě problémů lze nalézt:
 
 

 

 

Kontakt

RNDr. Václav Švamberk

vsvamberk@volny.cz

Vyhledávání

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode