Užijme času, ten rychle ubíhá.

Nic ve zlém, příteli.

25.11.2010 07:00

Rozhodl jsem se napsat komentář k příspěvku přítele Uhroviče, předsedy ZO ČSV Hodonín, který byl zveřejněn na www.vcelarstvi.cz

Důvody k tomu mám dva. Jednak jsem v uvedeném příspěvku zmiňován jednou v pozitivní a vzápětí v negativní souvislosti, jednak je příspěvek pozoruhodnou syntézou názorů, které dosti často slýcháme z různých stran názorového spektra členů ČSV.

Citace původního textu uvedu v modré barvě :

Poznal jsem, že vůdčí osobnosti zakladatelů organizovaného včelařství na Moravě (a to na všech úrovních) zdobily vlastnosti jako poctivost, obětavost, vzdělanost a rovněž nezištnost. Tyto vlastnosti měly nepochybně vliv na vytváření vzájemného přátelství mezi včelaři.

Ne, že by nebyly spory, hádky, možná i přílišná kritičnost, ale vše ve snaze pomoci včelařství. Nikdo se o funkce nerval, protože žádná nebyla honorována. A to ani ve spolcích, ani v Zemském ústředí včelařských spolků na Moravě. Přesto, jak dokládají zápisy, všichni vykonávali funkce odpovědně, protože pověřením funkcí byla prokazována čest a vyjádřena důvěra v jejich schopnosti a poctivost.

Nezdá se, že by se tak mnohé změnilo. Obsadit kvalitně funkce v ČSV je v mnoha případech velmi obtížné. Zdá se, že Ti, příteli, vadí, že na funkci předsedy ČSV bylo navrženo 6 kandidátů, kteří s kandidaturou vyjádřili souhlas, a to i když funkce nemá být honorována? Nebo jsi snad tuto skutečnost přehlédl? To by snad měl spíše být, jakkoli za dobu existence ČSV i jemu předcházejících jednotných organizací výjimečný, z mého pohledu však jednoznačně pozitivní stav. Osobně jsem se také o funkce nikdy „nerval“ a nečiním tak ani nyní. Všechny funkce které jsem pro ČSV vykonával a vykonávám byly a jsou vždy jen výsledkem návrhu jiných členů nebo organizačních složek mé osobě. Funkce v orgánech ČSV konám bezplatně a po řadu let na ně „utrácím“ svoji dovolenou…Jak odpovědně kdo vykonává funkce a má důvěru ve své schopnosti a poctivost ať ale posuzují ti, kdo jsou oprávněni volit.

Co bylo příznačné, včelařské spolky rozvíjely svoji činnost ve smyslu stanov, aniž by je někdo řídil. Neřídilo je ani zemské ústředí. Nebyl jediný případ, že by zemské ústředí zasahovalo do řešení problémů některého včelařského spolku. Snad znali moudrost starého čínského filozofa z 6. století př. n. l. Tao-C. „Moudrý (vládce) nezasahuje, lid si vládne sám.“   

Jak jsem uvedl v jednom z jiných příspěvků („Tři principy…“ ) vyšší orgány ČSV tady nejsou od toho, aby někoho řídily a ani takové pravomoci by ve stanovách neměly mít a jak doufám, ani v budoucnu mít nebudou. Jejich úkolem je sloužit základním organizacím a jednotlivým členům. Jejich personální obsazení je výsledkem volby a může jim být vyjádřena nedůvěra nebo jejich členové mohou být odvoláni. Na druhé straně, byly – li tyto orgány vytvořeny, a to primárně z vůle vyjádřené na výročních schůzích základních organizací, bylo to proto, aby zastupovaly ony nižší organizační složky – své volitele včetně pravomoci tvorby směrnic, jejichž úkolem má být akceschopnost svazu jako celku v souladu s přáním většiny členů. Zatím nejsme technicky schopní zmíněná přání vyhodnocovat individuálně s jednotlivými členy nebo používat široce institut přímé volby ale jsem přesvědčen, že vývoj v oblasti komunikačních technologií k tomu bude spět i v ČSV v míře, o jaké se našim „opěvovaným předkům“ ani nesnilo. Jinak si myslím, že uplatnění zmíněného principu čínského filozofa by vyžadovalo minimálně dovětek : „ – podle pravidel, které si lid sám zvolil“ – jinak je to jen vzývání anarchie s nebezpečnými důsledky hrozícími rozpadem svazů stejně jako spolků…Také se přímo vnucuje otázka, k čemu je vládce takovému lidu, který si vládne sám. Je to asi jen imaginární vládce…

Třebaže byli obdobné politicko-ekonomické podmínky jako dnes, nezaznamenal jsem jediný případ větších nedostatků v účtování, natož zpronevěry spolkových peněz. A že šlo o velké částky, které musel pokladník zúčtovat za daněprostý cukr na zimní zakrmení netřeba pochybovat. V našem včelařském spolku to byla ročně suma peněz, za kterou by se dal postavit slušný rodinný dům.  

Myslím, že spolků bylo značně  méně a administrativa spojená s účtováním jednodušší. Ale to druhé je čistě můj subjektivní názor založený na tom, že historickými prameny se také rád občas probírám. Zpronevěra je ovšem vážná věc, takže by mě zajímalo, kde k takovému případu nyní došlo nebo dochází. Přiznám se, že mně takový případ není znám. Z této poznámky ovšem může dokonce  vyplývat, že k tomuto jevu snad dochází nyní v ČSV  častěji. To by ale, příteli, nebyla dobrá vizitka pro náš svaz, takže by bylo vhodné tuto skutečnost doložit nebo se uvádění takových tvrzení, která mohou v této obecné formě poškozovat dobré jméno ČSV raději zdržet.

Také tvrzení obsažené v poslední větě je zajímavé a bylo by vhodné je doložit jednoduchým příkladem z historických dokladů, jak skvělá byla „dotační politika“ za časů našich předků. Měli bychom o argument víc pro jednání v současné, jak se zdá, těžší  době.

Poznámky ke stanovám

T. G. Masaryk před koncem svého života nadiktoval svému tajemníkovi text myšlenky, že státy se udržují a rozvíjí na těch ideách, na kterých vznikly. To platí bezezbytku i pro veškeré společenské organizace včetně včelařů. Včelařské spolky vznikaly jako samostatné, svébytné, nikým neomezované a nikým neřízené sdružení včelařů. Dokonce původní název ,,Pomocné včelařské spolky“, které se přidružily k Ústředí včelařských spolků na Moravě, Čechách a ve Slezsku, byly přejmenovány na „Krajinské včelařské spolky“, aby nikdo nepochyboval o jejich naprosté samostatnosti a nezávislosti na Ústředí. Zemské ústředí nemělo řídící funkci, ale zatupovalo včelaře v jednání s orgány statní správy a poskytovalo členům i spolku právní ochranu. Rovněž včelařským spolkům poskytovalo servis v podobě odborného vzdělávání (kočující učitelé včelařství), pojištění majetku, chovatelství (družina plemenného chovu), zajišťování daněprostého cukru a podpora rozšiřování včelí pastvy (odbory včelí pastvy).  V tomto duchu a v těchto zásadách probíhal vývoj včelařství v rámci Rakouska-Uherska i první republiky až do února 1948. Tehdy došlo k převratným změnám, které tuto samostatnost a nezávislost včelařských spolků zrušily a to často pod velkým nátlakem. Nastoupilo direktivně řízené hospodářství, do kterého byli zařazeni i včelaři. V roce 1960 byly ustaveny okresní a krajské výbory, které toto nové poslání měly zajišťovat. A dá se konstatovat, že to svědomitě zajišťovaly.  Český svaz včelařů se dosud nezbavil centrálně direktivního řízení zavedeného před půl stoletím. Svědčí o tom návrh stanov (a diskuze ke stanovám), který znovu vychází z principu centralizovaného direktivního řízení. Setrvání na tomto principu není prospěšné pro rozvoj včelařství.

    Navrhuji obnovit včelařské spolky, které lépe vyjadřují ducha organizování včelařů, to je společně pracovat na rozvoji včelařství. Rovněž doporučuji ve stanovách paragrafově vyjádřit jejich opravdovou nezávislost.  O budoucnosti a dalším vzestupu vždy rozhodovali a budou i nadále rozhodovat jednotliví včelaři sdružení ve včelařských spolcích. Nikdo jiný, než vzdělaní, moudří a pracovití včelaři to nedokáže. Skutečné činy mají skutečnou přínosnou hodnotu – ostatní jsou jen kecy.  Proto si myslím, že je nutno se vrátit k původnímu obsahu, struktuře a poslání včelařských spolků a tomu by měly odpovídat i nové stanovy. Nebrat vzor ze stanov z posledních padesáti let, ale vzor ze stanov například z roku 1920. Přitom nic nebrání, aby dobré zkušenosti z činnosti okresních a krajských výborů byly využity, ale nesmí to být na úkor svobodného rozhodování členů včelařských spolků, včelařských organizací. V každém případě OV jsou osvědčený volební obvod pro volby delegátů na sjezd. To by mělo zůstat. Bylo by možná správné ponechat mandát delegátům po celou dobu mezi sjezdy a tyto delegáty využívat při řešení problémů které přinese doba. A jistě by se našla řada podnětů, jak využít v rámci okresu učitele včelařství, chovatele matek apod. K tomu, aby byl udržován kontakt s ÚV a spolky by stačil okresní důvěrník, jak byl kdysi ustaven v roce 1947.

  Jinak soudím, že samotný návrh stanov je zbytečně rozsáhlý až rozvláčný, administrativně precizní, ale pro život málo použitelný. Jistě by se našlo mnoho, co je třeba uchovat – ne však dirigenti a nadřazenost nad spolky, aby funkcionáři OV a Ústředního výboru nevystupovali z pozice nadřízeného k podřízenému s přesvědčením, že příslušná funkce jim automaticky dává patent na pravdu vždy a ve všem. Proto všechny kapitoly v návrhu stanov, které se týkají okresního výboru navrhuji zrušit.

 

Plně souhlasím, že poskytování servisu členům je hlavním úkolem ČSV dávajícím smysl jeho dlouhodobé existenci.

Co se však týká naší 100 a více let staré historie, myslím, že nemáme zase tak mnoho důvodů tehdejší poměry v dobách začátků idealizovat. Stačí si všimnout toho počtu názvů různých spolků, ústředí, časopisů a jejich rychlých proměn v čase. Mnohé spolky neměly totiž dlouhého trvání, vznikaly i zanikaly často účelově, platební morálka, když už je o ní dále v textu řeč, bývala často tak špatná, že vedla během několika let k zániku spolků. Ano příteli, mám na mysli placení členských příspěvků a dodržování článků stanov v dobách života TGM. Jak se zdá, včelaři si dokázali tenkrát vytvořit takové stanovy, kterými se potom většina odmítala řídit…A tedy jak stanovy byly, tak i povinný odběr časopisu jako součást členství býval…

Pro mnohé se stalo „evergreenem“ zanadávat si na poměry, které v našich zemích panovaly v druhé polovině minulého století a hezky ty pozůstatky nesvobody protáhnout až do současnosti a všechno – tedy i současnou neschopnost – na ně svádět.

Politický systém dusící omezováním svobodného rozhodování inovace si vytvořil zásadní slabinu, která byla příčinou jeho zaostávání a pádu. Zobecňování ve vztahu k ČSV ale není na místě. Prožil jsem dobu svých včelařských začátků snad až do nástupu jisté včelařské zralosti v dřívějším systému a nikdy jsem neměl pocit, že by včelaři byli ve svých (v porovnání s onou idealizovanou starší dobou) mimochodem velmi stabilních a často aktivních ZO, utlačováni principem centralizovaného direktivního řízení, že by jim bylo tímto principem bráněno v inovacích, že by se tento systém byl uvnitř ČSV vůbec viditelně projevoval. Samozřejmě, že ve vyšších složkách ČSV se uplatňovala nedemokratická kontrola a řízení politickým systémem vlivem na personální obsazování nejvyšších postů, dále zde byly i povětšinou formální úkoly v rámci tzv. organizací NF, o mnohém vypovídají z dnešního pohledu úsměvné úvodníky v tehdejším časopise Včelařství, ale do odborných otázek tehdejšího v principu soukromého včelařského podnikání nikdo nezasahoval. Pamatuji mnoho racionalizačních výstav, včelařských zájezdů, přechod na systémy nástavkového včelaření, velké úspěchy plemenářské práce i potlačování nemocí včel, práci s mládeží, vysazování velkého počtu včelařských dřevin, přednáškovou činnost…Samá práce příteli, žádné „kecy“. Jen o ten daněprostý cukr jsme se nestarali, protože nebyl…

Vzpomínal jsem usilovně,  milý příteli, jak bylo včelařství uvedeným „centrálně direktivním řízením“ poškozeno. Nic se mi ale, kromě výroby včelařských pomůcek, kterou ČSV neorganizoval, a která zřetelně postrádala pozitivní vliv trhu, nevybavilo.

Hlavně mladým lidem se líbí heslo : „ Pořádek je pro hlupáky, inteligent ovládá chaos“. Jenže, jak léta běží, většina lidí pochopí, že chaos dokáže být mnohem nebezpečnější než pořádek a že i demokracie potřebuje řád, rozumnou míru povinností a práv, na kterých se přátelé tvořící nepolitickou zájmovou organizaci, spolek, společnost, hnutí, klub, sdružení, cech, lhostejno, jak to nazveme, dokážou dohodnout a tato pravidla dodržovat. Tato pravidla určují stanovy, které musí odpovídat požadavkům zákona 83/1990 Sb. Podle těchto požadavků je logické, že velká organizace sdružující téměř 50 000 členů má odpovídající hierarchii orgánů umožňující jí akceschopnost, tedy směrem k vyšším orgánům nevětvenou strukturu, kdy jeden vyšší článek svými kompetencemi zastřešuje a hájí zájmy několika článků nižších. To je struktura zajisté centralizovaná, ale nevidím důvod k tomu, proč by měla být direktivní.

Jestli dnes svazu něco reálně hrozí není to žádná centralizovaná struktura ale atomizace a rizika lobismu zájmových skupin vně i uvnitř ČSV.

 

Poznámka:

V roce 1934 s iniciativy prezidenta Zemského ústředí včelařských spolků na Moravě proběhla dotazníková anketa, zda by nebylo vhodné a prospěšné ustavit okresní výbory, nebo župní výbory, případně krajské výbory. Všechny včelařské spolky ustavení těchto výborů odmítly s tím, že chtějí ponechat současný stav. Tato situace přetrvalo až do roku 1960. Výjimkou bylo vytvoření župního výboru v roce 1943v době okupace, který však po krátké době zanikl, jelikož neznamenal pro činnost včelařských spolků žádný přínos.

 

Příteli, navrhuješ zrušení OV ČSV. V dnešní době je tento orgán v organizační struktuře ČSV tvořen většinou vybranými předsedy nebo jednateli všech ZO v okrese. Umožňuje koordinovat výměnu informací o situaci v důvěrně známé oblasti, léčení, včelařské vzdělávání i další aktivity kromě těchto klíčových. OV má také v současnosti nezastupitelné úkoly v administraci vyúčtování dotací, posuzování škod na včelařském majetku pro účely Svépomocného fondu aj. Naprosto nesouhlasím s tím, že OV nejsou dnes pro ZO ČSV žádnýn přínosem a že jejich činnost může nahradit jeden dobrovolný okresní důvěrník či koordinátor. Při podobných nápadech je třeba velké opatrnosti ! Řečeno slovy F. Kafky : lidé se dopouštějí dvou základních hříchů – NETRPĚLIVOSTI A LHOSTEJNOSTI. To má, jak  se domnívám, stále velkou platnost.

 

 

Poznámky ke kandidátům na vedoucí funkce v ČSV

 

  Nemohu posoudit jejich práci, a když jen, tak z povzdálí. Nynější předseda Mgr. Luděk Sojka a tajemník MVDr. Miloslav Peroutka mají nepochybně velkou zásluhu na zviditelnění Českého svazu včelařů, myslím si, že dobře a kvalifikovaně propagují včelařství na veřejnosti prostřednictvím médií. Z mého pohledu úspěšně spolupracují s Ministerstvem zemědělství a zajišťují jeho podporu včelařství. Pokud je to i jejich zásluhou, pak postupná rekonstrukce vzdělávacího centra v Nasavrkách je vynikající výsledek hodný uznání.

  Předseda svazu má mimořádnou zásluhu na rozvoji práce se školními dětmi prostřednictvím žákovských kroužků i nadějně se rozvíjející spolupráci v tomto směru a pochopitelně na výborné práci komise pro práci s mládeží. To ostatně platí i o RNDr. V. Švamberkovi Myslím, že si zaslouží ocenění jejich činnost při využívání podpory Evropské unie a Ministerstva zemědělství. Nepochybně mají zásluhu na zvyšujícím se kreditu, který požívá včelařství u veřejnosti.

  Je nutno mimořádně ocenit zavedení prodeje medu tzv. „ze dvora“. V Podstatě se vyřešil problém odbytu medu – největšího trápení devadesátých let a hlavní příčiny úpadku zájmu o včelaření. Od té doby přibývá včelařů i včelstev (někdy až moc). Obnovily se přirozené vztahy prodejce a kupce, výrazně se zvýšila konzumace medu. Kvalita medu a spokojenost zákazníka je tou nejlepší propagací českého včelařství a nic to nestojí. Podle mne je to v posledních letech největší pomoc každému včelaři. Díky za to.

      Co bych ústředí a jmenovitě předsedovi a tajemníkovi vytkl, jsou nedořešené ztráty u Včely Předboj, kde dosud nebyla vyvozena zodpovědnost. Nevím, zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu. To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka a pochopitelně právničku svazu Mgr. J. Machovou. Finančně to poškodilo včelařské organizace a jednotlivé včelaře, kteří nadějnému projektu uvěřili a byli zklamáni. Otřáslo to důvěrou včelařů ve vedení svazu a bez důvěry se nedá dobře pracovat.

 

Příteli, píšeš že práci posoudit nemůžeš – jen zpovzdálí. Některé soudy však vynášíš docela zblízka. Řekl bych, že buď znám nebo si myslím, že znám dobře předmět, osobu, okolnosti o níž chci něco veřejně sdělit a potom je legitimní to učinit. Jinak závěry vyznívají spíše v duchu starých pověstí včelařských, nehodných publikování tedy zveřejnění zvláště formou psanou, za níž by si měl autor stát. Protože slova plynou, avšak napsané zůstává.

Ovšem těší mě, že jsi nezapomněl, že mám také trochu zásluh za 25 let práce ČSV se včelařskou mládeží. Ostatní komentovat nebudu, to je záležitost dalších jmenovaných, kromě zásadní věci, jak píšeš, cituji : nedořešené ztráty u Včely Předboj – Nevím zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu – To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka…, konec citace.

Vážený příteli, za ta léta, co se známe si nevzpomínám, že by ses byl někdy ptal na Včelu Předboj. Byl bych Ti věc vysvětlil. Tady mám prostor omezený ale protože takové vyjádření je také útokem proti mé osobě, budu alespoň stručně reagovat.

Ve Včele Předboj jsem působil jako ředitel v létech 1999 ( od konce června ) – 2002 ( do dubna ). Byl jsem třetím ředitelem za období, kdy měl ČSV majoritu a tuto funkci obsazoval. Stav podniku při mém nástupu do funkce nebyl dobrý ani finančně, ani velmi slabým tržním podílem na vnitřním trhu baleného medu ani v exportu, kde Včela Předboj již dávno zcela ztratila svoji samostatnost a pozici úplně. Do budov a technologií se po roce 1990 prakticky neinvestovalo. Důvody velmi špatného stavu podniku byly vícekrát rozebírány v časopise Včelařství. Nemohu se k nim kvalifikovaně vyjádřit, protože tento podnik jsem poprvé navštívil v roce 1998. Sdělím jen čeho jsem byl svědkem a účastníkem a to nikoli zpovzdálí.

Podnik nakoupil v dobré sezóně roku 1999 ještě před mým nástupem do funkce dostatek medu ale neměl pro něj z výše uvedených důvodů tržní uplatnění ani v tuzemsku, ani v zahraničí. Je přitom smutnou skutečností, že do té doby pomohl a pomáhal některým jiným subjektům jak balícím med na vnitřní trh (např. prodejem technologií), výrobcům medoviny tak i některým exportérům, kteří prostřednictvím Včely Předboj realizovali své exporty a od Včely Předboj obratně podle svých potřeb a výhod med nakupovali a exportovali a v době, kdy se podniku medu nedostávalo jí med jako surovinu zase zpět prodávali. Bylo několik subjektů, které využívaly chybného rozhodování a chronických finančních potíží Včely Předboj. Tato spolupráce byla během několika týdnů po mém nástupu do funkce a pokusu upravit dosavadní spolupráci s jinými subjekty ve prospěch Včely Předboj jako podniku ČSV ukončena. Někteří konkurenti očekávali, majíce zřejmě dobré informace z různých informačních kanálů, že podnik neustojí finanční zátěž spojenou s potřebou výplaty peněz za odložené platby za vykoupený med. Šířili tuto atmosféru formou poplašných zpráv mezi včelaře a očekávali, že zásoby medu koncem roku nebo nejpozději počátkem roku 2000 od podniku koupí za minimální cenu, podniku tím vytvoří obrovskou ztrátu a odstraní tak do nové sezóny konkurenta překážejícího na trhu. Pod obrovským tlakem vysvětlování situace včelařům se mně podařilo získat čas k realizaci exportů i k vyřešení před mým nástupem uzavřených a aktuálně nevýhodných kontraktů. Včela Předboj začala exportovat samostatně a bez zprostředkování jinými českými exportéry. Med se podařilo realizovat za ceny zaručující zisk a v únoru 2000 se podařilo po intenzivních jednáních v zahraničí najít strategického a přitom nikoli výhradního partnera pro spolupráci při nákupu a exportu medu v roce 2000. Sezóna byla zachráněna, včelaři dostali zaplaceno i výkupní cena medu na českém trhu byla stabilizována na úrovni vyšší než by tomu bylo bez Včely Předboj. Kolik to přineslo českým včelařům v lepším finančním zhodnocení medu ze snůšek v letech 1999, 2000, 2001 asi nikdo přesně nespočítá. Stabilizace jen o 5 Kč lepší ceny ( minimální reálný odhad) na vnitřním trhu jen za tyto 3 roky znamená minimální přínos 100 mil. Kč. včelařům v České republice. Včela Předboj se jako mávnutím kouzelného proutku vrátila v roce 2000 z nuly na pozici nejsilnějšího exportéra českého medu.

Postavení na vnitřním trhu medu plněného do skleněných obalů zůstalo slabé v roce 2000 i 2001. Trh byl z větší části  obsazen a na tento konkurenční boj podnik neměl finanční prostředky. Na tomto trhu jsme však zůstali a rozvíjeli hlavně výrobky s větší přidanou hodnotou – hotelové porce, medovinu, nové výrobky jako med v tubách dodávaný firmě Emco či Pomazánkový med v kelímcích. Zavedli jsme systém dodávek cukru proti medu, široce nabízeli servis naplnění medu dodaného včelaři. Získali jsme dotaci pro potravinářské zpracovatele. Všechny tyto výsledky vyvolávaly až nečekaně silné reakce u konkurence včetně ( slušně řečeno ) nikoli přátelských telefonátů mé osobě. Podnik však i přes značná úsporná opatření, výkonové odměňování i propuštění řady pracovníků na konci letní sezóny 2000 stále neměl dostatek kapitálu pro trvalý i mimosezónní nákup medu a udržování jeho dostatečné zpracovatelské zásoby. Pro sezónu 2001 jsme měli zajištěnu spolupráci v oblasti exportu podobně jako v předcházejícím roce. Budoucnost podniku, vypořádání se s potřebou oprav a modernizace topného systému i z ekonomického hlediska i odpisy obecně vyžadovaly, aby podnikem ročně procházelo minimálně 1 000 tun medu a pro to potřeboval podnik disponovat potřebnými finančními zdroji. Bylo třeba zajistit surovinu celoročně a pro export i ze zahraničí. Zajistil jsem smluvně dodávky ze Slovenska i z Ukrajiny. Aby podnik získal potřebné finance byl vyhlášen úpis akcií. V případě jeho neúspěchu mohl budoucnost podniku zajistit pouze jeho prodej. Poté, co úpis akcií v roce 2001 pro nezájem včelařů, kterým tak bylo nabídnuto zachránit budoucnost podniku a jeho stabilizační úlohu pod ČSV na českém trhu, selhal, požadovaná částka nebyla upsána a Včela Předboj tak musela upsané prostředky vracet, zahájil jsem hledání strategického partnera pro zprvu odkup minoritního podílu a později i majority v podniku. Jednal jsem se zástupci několika významných českých i zahraničních potravinářských firem a o těchto výsledcích a analýzách pravidelně informoval dozorčí radu. Na závěr zůstali 3 vážní zájemci. Všem jsem poskytl podklady o situaci podniku, podnikatelský záměr a finanční plán na několik let dopředu a o závěrech jednání s těmito potenciálními investory ústně i písemně informoval dozorčí radu i vedení ČSV.

Protože jsem nebyl v roce 2002 členem žádného z nejvyšších orgánů ČSV, proběhl tento výběr volbou ÚV ČSV nezávisle na mé osobě. Smlouvu s dvojicí vybraných investorů jsem nepřipravoval ani jsem ji nikdy neviděl. Přesto jsem na základě referencí ze sekretariátu očekával, že volba byla správná a investoři budou mít zájem naplňovat podnikatelský záměr, který jsem jim stejně jako dalším v prosinci předcházejícího roku předložil. Změna chování obou pánů krátce po zmíněném březnovém zasedání ÚV ČSV byla pro mě obrovským zklamáním. Jejich přístupy k ekonomické, technologické i personální oblasti řízení podniku byly s mými názory náhle neslučitelné. Prakticky ze dne na den a stále ve funkci ředitele jsem byl zbaven elementárních pravomocí od nákupu topného oleje pro provoz teplárny k ohřevu medu až po možnost seznámit se s pracovními smlouvami nově přijímaných pracovníků, jejichž často jedinou kvalifikací byl příbuzenský vztah s novými vlastníky. Pracovat tam, kde to postrádá smysl, nemám ve zvyku a koncem března jsem podal písemně svoji první rezignaci k rukám tajemníka svazu. Byl jsem přesvědčován a přesvědčen, abych vydržel, tuším do 12. 4. 2002 k termínu valné hromady. Do té doby se ale stav nijak nezlepšil. Podal jsem tedy rezignaci ústním sdělením tajemníkovi opět před konáním této valné hromady na místě samém, s tím, že to sdělím akcionářům. Byl jsem opět přesvědčen, ať tak nečiním, že věc bude jistě vyřešena následující den. Nechtěl jsem, aby to bylo vnímáno jako vydírání z mé strany a abych tím poškodil stále ještě dobré jméno Včely Předboj. ( O tom, že podnik má špatné jméno a že ho přišli zlepšit, hovořili na veřejnosti prakticky jen noví vlastníci…) Záležitost jsme znovu posuzovali následující ráno na sekretariátu a odtud jsem odjel do podniku,… kde byl mezitím instalován nový ředitel, jeden z příbuzných…

Abych pravdu řekl, byl jsem tomu rád, protože jsem byl zbaven odpovědnosti za to co přichází a čemu jsem již nevěřil. Stačila pouze měsíční zkušenost a absolvování několika ostudných jednání s tuzemskými odběrateli medu, kterým místo výrobků byly nabízeny prázdné sklenice, s osvědčeným zahraničním partnerem, který přijel jednat o nových smlouvách a byl tlačen do akreditivu i se SVS. Na žádost vedení ČSV jsem zůstal v pozici člena představenstva. Jeden proti dvěma, bez pravomocí, a poté co se představenstvo od památné valné hromady ani jednou nesešlo, přesto, že se tak mělo dít každý měsíc, jsem podal písemnou rezignaci k rukám tajemníka ČSV na začátku července 2002 ( tentokrát již bez ochoty o záležitosti dále jakkoli diskutovat) a také další i poradenskou spolupráci  s firmou Včela Předboj jsem ukončil. To, co vím dále o existenci Včely Předboj, je, milý příteli, asi to samé, co víš sám z časopisu Včelařství.

 

Poznámky všeobecné

 

     1. Výhrady k přednáškové činnosti

  Mám výhrady k výšce ocenění přednáškové činnosti s přihlédnutím ke kvalitě některých přednášek. Domnívám se, že se někdy zneužívá přednášek základními organizacemi, okresními výbory tak i samotnými přednášejícími. Přednášky jsou využívány jako vhodný příspěvek do kapsy přednášejícího a do příjmové rozpočtu organizace. Hrubě to narušuje morálku. V některých případech jsem nabyl dojmu, že ani tak nejde o to, něco nového a podnětného sdělit, ale získat osobní prospěch, který by přednášející tak lehce nezískali chovem včel. Zažil jsem přednášky, které s přihlédnutím na rétorické schopnosti přednášejícího i jejich obsah by vyžadovaly, aby přednášející spíše platil posluchače. 

     Samotný systém přednášek, tak jak probíhá na velkých shromážděních, bez zpětné vazby seminářů a diskuzí, se mine účinkem – jedním uchem tam a druhým ven. Za dva dny posluchač neví, o čem byla řeč, poněvadž jsem nezaznamenal, až na malé výjimky, že by si posluchači dělali poznámky. Nehledě na to, že se mnohdy neustále opakují věčné pravdy, které již byly mnohokrát vysloveny.

    Domnívám se, že převážná část vzdělávání včelařů by měla být formou výkladu za použití předmětných nebo audiovizuálních demonstrací doplněných diskuzí. Původní ,,misionářská“ včelařská osvěta tak zůstala jen na řadových funkcionářích. Bylo by zajímavé vyhodnotit účinnost dosavadního vzdělávání z pohledu finanční náročnosti a porovnat jej s obdobím například první republiky.  Doporučuji porovnat vyúčtování přednášek a kurzů za celou ČSR – Český včelař 1920 s dnešním stavem.

 

Vážený příteli, netroufám si hodnotit, do jaké míry je ocenění přednáškové činnosti spravedlivé a jaká by měla být z tohoto pohledu jeho výše. Působí to na mě však dojmem, že má – li být toto ocenění nižší, a neříkáš ani jaké – rád bys asi výrazně zkrátil prostředky určené na vzdělávací činnost, jako velmi významnou a přímo klíčovou činnost zájmových svazů ze státních a unijních prostředků. Nezdá se mi, že by tento názor získal v ČSV většinovou podporu. Nemám nic proti “misionářské“ včelařské osvětě, vysoká úroveň vzdělávání však vyžaduje dobře připravený sbor učitelů včelařství a přednášejících včelařských odborníků se zajištěným průběžným „celoživotním“ vzděláváním na úrovni umožňující přenos aktuálních poznatků členům našeho svazu. Vzdělávání učitelů včelařství si žádá čas, příprava kvalitní přednášky je spojena s nemalou prací, čas se spotřebovává při cestě na přednášku a několik hodin přednášky je také náročný pracovní výkon. Rozumím, že za práci nechceš platit, ale vždyť za ni nedáváš ani korunu. Jestliže jste nespokojeni s přednáškou jako takovou, můžete navíc přece odmítnout potvrdit pracovní výkon na Dohodě o provedení vzdělávací akce a také předpokládám, že takového učitele včelařství již nepozvete podruhé a brzy, bude-li tak pokračovat, nebude vykonávat přednášky žádné.

Mně jsi pozval na přednášku opakovaně, tak jste snad nebyli nespokojeni…Jen bych poznamenal, že Tvůj odpor k tomu, aby přednášející dostali za svoji práci zaplaceno se projevil již na mé první přednášce, na níž jsem byl pozván den předtím, než se uskutečnila, musel přespat v improvizovaných podmínkách, přednášet následný den až odpoledne, přičemž se jaksi zapomnělo zajistit dohodu o provedení vzdělávací akce a ani na přímou úhradu cestovních nákladů, což je jediné, co by ZO něco stálo nic nezbývalo. Přijel jsem přesto i podruhé a to již, uznávám, alespoň dohoda byla. Mám to k Vám asi 300 km. No, nic ve zlém, ale z doslechu vím, že jiný renomovaný přednášející po podobné zkušenosti k Vám podruhé ze vzdálenosti jen „pouhých“ několika desítek km již odmítl přijet.

 

  2.  Výhrady k finančním kompenzacím úhynu včelstev

  V posledních letech se negativně na morálním profilu včelařů podepsaly pomoci včelařům na obnovu včelstev, kteří o ně přišli v důsledku tzv. cementového medu a v roce 2007 v důsledku přemnožení roztoče Varroa destruktor. Už samotná myšlenka nahradit ztrátu, že někdo něco opomenul a zanedbal nebo že neznal, je špatná. To určitě žádného včelaře nepovzbudí k aktivitě přemýšlení, sebevzdělávání apod. Když mu ztrátu uhradíme, tak proč by se snažil? Normální by bylo, aby se zajímal o to, proč sousednímu včelaři neuhynulo ani jedno včelstvo nebo jen několik. Navíc protože se vědělo, že peněz je dostatek, tak vychytralí včelaři si rovněž napsali úhyny a tyto fiktivní úhyny byly rovněž zaplaceny, protože se nedělá důsledná kontrola a na tuto kontrolu nejsou peníze (úhrada za ujeté kilometry). Totéž platí i o roce 2007, kdy v důsledku přemnožení roztoče v některých oblastech byly skutečně veliké úhyny, za které však mohou jen sami včelaři.

   Stojí za to zamyslet se, proč u některých velkých včelařů byly úhyny největší. Konkrétně jednomu velkovčelaři v obvodu naší ZO uhynulo z původního počtu 290 včelstev 200. Nikomu nic nenahlásil, protože není organizován v žádné ZO a pak koncem léta si jen vyplnil žádost a přes protesty výboru ZO mu byla vyplacena náhrada za ,,uhynulých“ 200 včelstev. To je mimochodem doklad o spásonosném poslání velkovčelařů, kteří mají povznést české včelařství. Zaráží mě, že Ministerstvu financí a Ministerstvu zemědělství, která peníze vydávají, tento stav nevadí.

   Pravda je taková – poctiví včelaři, kteří každoročně nemají úhyny nebo jen nepatrné, jsou ve velké nevýhodě oproti těm, kteří mají ztráty značné.  Včelařské organizace mají pochopitelný zájem, aby co nejvíce včelstev úspěšně přezimovalo. Tím, že včelaři mají vyplacenou podporu z 1D na nahlášená zazimovaná včelstva, to nemotivuje včelaře k tomu, aby všechna včelstva přezimovala.

    Navrhuji, aby původní suma zůstala na účtu základní organizace, odvod příspěvků proběhl podle nahlášených stavů a vyplacení podpory se uskutečnilo po jarní komisionální kontrole – např. k 15 dubnu.

Domnívám se a nejsem sám, že odklad výplaty, která by se týkala pouze vyzimovaných včelstev, by byl dobrou motivací pro včelaře, aby zvýšili péči o jejich přípravu na zimu. Po promyšleném zdůvodnění, by se o tomto návrhu dala přesvědčit i příslušná ministerstva.

 

Příteli, finanční kompenzace za uhynulá včelstva v podobě, která se Ti nelíbí, byla vyplacena jednorázově před 2 roky. Nepředpokládám, že by se brzy, pokud vůbec někdy, zopakovala. Ztráty onoho roku byly v okresech bez aplikace Gabonu zcela mimořádné, v naší ZO 50 % a u mě osobně 25 %. Byli včelaři, kteří ačkoli postupovali jako v každém roce, ztratili všechna včelstva. Na základě vlastní zkušenost proto nesouhlasím, že získané prostředky na obnovu stavů včelstev byly zneužity a stejně tak, že jsou zneužívány každoroční dotace 1D. Je na základních organizacích, aby při podzimním ošetřování proti varroáze například členové pověření aerosolovým ošetřením zjistili rozdíly proti hlášenému stavu. Nějaké zimní ztráty vždy budou a normální jsou do 10 %. Nesouhlasím s tím, že včelařům je jedno, jak velké tyto ztráty jsou, vždyť je to ztráta nákladů na zazimování včelstva – času, krmiva, matky, práce s plásty po uhynulém včelstvu apod.

 

 3.  Posílení vlivu ZO na rozmístění včelstev v katastrech

   V minulosti byl zaveden takový obyčej, že ZO měla pověření usměrnit rozmístění včelstev s přihlédnutím na úživnost prostředí a hustotu zavčelení. Bránilo se tím nedorozuměním, častým sporům a nevraživosti.

   V posledních letech někteří včelaři pochopili svobodu tak, že mohou omezovat práva druhých včelařů, například včelařů na stabilních stanovištích. Přitom včelařská organizace má dostatečný přehled, jak a kde by bylo možno další včelstva umístit, případně zřídit nová trvalá stanoviště včelstev.

   Myslím si, že svaz i Mze má velký zájem na rovnoměrném opylení kulturních i volně rostoucích rostlin na celém území. Bylo by vhodné, aby nějakou vyhláškou Mze byly pověřeny včelařské organizace k řízenému rozmisťování včelstev v jednotlivých katastrech. Tak, aby nikdo nebyl znevýhodněn a dosáhlo se optimální hustoty včelstev. Přednost by měli včelaři na trvalých stanovištích. Bylo by tím i zvýrazněno nezastupitelné poslání včely v přírodě.

   Pomohlo by, kdyby časopis včelařství zveřejnil optimální počty včelstev v okruhu doletu u jednotlivých typů krajiny a osídlení. Zabránilo by se tím hádkám, nesvárům a někdy i škodám na včelařském majetku. Uvádím to proto, že v regionu naší včelařské organizace máme evidovány nejvyšší počty včelstev od jejího založení před 90. lety. Začínají se nám v tomto směru projevovat potíže, které je nutno řešit.

 

K umístění včelstev na nové stanoviště potřebuje včelař souhlas veterinární správy a majitele pozemku. Tuto záležitost nejsme a zřejmě ani v blízké budoucnosti nebudeme schopni prostřednictvím ČSV regulovat. Bylo by možno vydat jen určitá doporučení. Souhlasím, že stanoviště včelstev by neměla být převčelená, protože rozvoj a vitalita včelstev může být snížena nedostatkem pylu. Podle Liebigova ekologického zákona minima kvalitu trvalého stanoviště včelstev určuje přítomnost a délka období s největším nedostatkem pylu. Také rizika většího nákazového tlaku na převčelených lokalitách velmi narůstají.

 

  4.  Nerovné podmínky chovatelů včel

  Nechápu a nejsem sám, proč se má včelařská organizace starat o „vychytralé včelaře“, kteří, aby získali více peněz, pod různými výmluvami důvody ukončují členství, ale včely chovají dále. Tento stav je kritizován několik let, přitom se nic nezměnilo, různě se to zdůvodňuje a rozkladný vliv na včelařské organizace pokračuje. Mnoho členů se na mě v tomto směru obrátilo s podivem, k čemu máme ústředí, když ani tuto zdánlivě jednoduchou věc nedovede zařídit.

   Být členem ČSV by mělo být výrazně výhodnější (oproti nečlenům) a ne naopak. Pokud ani tuto záležitost sjezd nevyřeší, jsme rozhodnuti řešit tuto věc v naší kompetenci a nápravu sjednat sami. O žádné spekulanty a prospěcháře se více starat nebudeme!

 

Příteli, je přece i na základní organizaci, aby vytvářela takové podmínky, že včelaři budou mít zájem v ní setrvat. Myslel jsem, že jsme se shodli, že ČSV je a má být především servisní organizací a poskytovat svým členům služby. Proč by měli odcházet včelaři ze ZO, která jim základní servis spojený s léčením, chovem, vzděláváním aj. aktivitami dobře zajišťuje ? Sjezd tento problém asi sotva vyřeší a kromě toho, myslím přece, že jsme se již také shodli v tom, že úkolem vyšších orgánů svazu nemá být nějaké centralizované direktivní nařizování…

 

    5.  Ne každému by mělo být povoleno chovat včely

       Doba primitivního a jednoduchého chovu včel pominula. I ve včelařství již dávno neplatí „ Bůh dal, Bůh vzal, Bůh budiž pochválen!“. Největší komplikace chovu včel způsobilo v posledních desetiletích rozšíření včelích nemocí a nákaz. S tím jsou spojené nové požadavky na znalosti i metodiku chovu včel. O tom, že by uchazeči o včelařství měli složit zkoušky včelařského minima (podobně jako u myslivců a rybářů) se mezi včelaři hovoří již mnoho let.

      Navrhuji, aby uchazeč o chov včel byl podroben zkoušce z minima znalostí a dovedností potřebných k obsluze včel. Bez úspěšného složení zkoušky včelařského minima, by nemělo být dovoleno chovat včely. Nařízení v tomto smyslu by mohlo vydat Ministerstvo zemědělství v součinnosti se Státní veterinární zprávou.

   Každá základní organizace by vybrala komisaře, kteří by byli připraveni SOUV-VVC, o.p.s., Nasavrky, které by rovněž stanovilo rozsah a obsah zkoušky. Předešlo by se velkým komplikacím, které mají s novými včelaři základní organizace. Dosavadní praxe přivodila situaci, že někteří včelaři ani po deseti letech včelaření tyto základy neovládají.

       Naše ZO ČSV Hodonín v roce 2009 uskutečnila jednoroční kurz pro zájemce o včelařství v rozsahu 4 hodin měsíčně. 1/3 kurzistů (7) měla vysokoškolské vzdělání a přesto po uplynutí 4 měsíců je musel vedoucí kurzu hodně přesvědčovat, aby si pořídili včely již v roce 2009 (měli obavy, že by na chov ještě nestačili). V letošním roce již téměř všichni chovají včely.

 

Tento námět má určitý racionální základ ale realizace i právní zakotvení by nebylo jednoduché. Včelařů je téměř 50 000. Budeme rozlišovat zda včelař, který začal před 5ti lety je již zkušený a ten, co začal před rokem ne. A co včelař, který prošel včelařským kroužkem? A co když někdo prohlásí, že již dříve někde jinde včelařil delší dobu a získal praxi. Budeme to detektivně prověřovat ? Nebo se budeme všichni zkoušet navzájem ? Kdo by potom byl „zkušebním komisařem“ ? Musel by mít vyšší úroveň vzdělání a od ČSV nebo od MZ delegovanou pravomoc zkoušet ? Abychom byli spravedliví, kromě zájmových organizací se zkouškami – myslivců a rybářů, jsou zde také zájmové organizace bez zkoušek – chovatelé či zahrádkáři. Náš předmět zájmu je přitom právě na pomezí práce na oploceném pozemku či zahradě a ve volné přírodě…Proměnných, které je třeba posoudit je více, než abych k tomu mohl zaujmout jednoznačné stanovisko.

 

  6. Připomínky k časopisu včelařství

    Domnívám se, že dva včelařské časopisy Včelařství a Moderní včelař jsou nadbytečné. Bylo by žádoucí, aby se spojili v jeden časopis. Odbornost by měla najít prostor na úkor prezentace vybraných organizací, které často zabírají celé strany (viz Vyšehradští včelaříci, farma Lom apod.), stranění některým tendencím ve včelařství (velkovčelařství*), které jsou často v rozporu s potřebami přírody (opylování = 90% užitku včel).  Ubrat pochlebování některým funkcionářům (nemají to zapotřebí).

   Prostě časopis méně obrázkový a více odborný. Tak, aby čtenář místo obrázků z Apimondie a Apislavie našel hodnotné informace z odborných sekcí těchto kongresů a nemusel to hledat ve slovenském Včelárovi. Nic nemám proti obrazové části, ale jak říkají klasici JW a VB „přiměřeně, přiměřeně“.  Jinak konstatuji, časopis je atraktivní. Věřím, že se mnoha včelařům líbí a při zachování jeho vkusné úpravy by prospělo zkvalitnění jeho obsahu. Toho by se dosáhlo spojením obou redakcí. Jak jsem informován, Moderní Včelař by se tomu za určitých podmínek nebránil.

 

Ke spojení by musela být vůle. Zatím jsou oba časopisy v podstatě konkurenční, cílící na stejné čtenáře. Časopis Moderní včelařř je tiskovinou PSNV, která je tvořena většinou také členy ČSV. Je to částečně specializovaná skupina členů svazu a tomu odpovídá i vlastní časopis. V zahraničí je více včelařských časopisů v jediném státě běžné, aniž by vyvolávalo nějaké větší rozpory. Mají buď regionální charakter nebo užší odborné zaměření. S potěšením mohu konstatovat, že vztahy mezi vedením ČSV, časopisem Včelařství a redakcí Moderního včelaře jsou na podstatně lepší úrovni než před několika lety. Rád bych také zde přispěl k jejich dalšímu zlepšování.

 

*K propagaci velkovčelařských  provozů, tak jak probíhá řadu let v časopise, mám tuto poznámku. V posledních 20 letech se chovatelé včel rozdělili na včelaře v pravém slova smyslu, vycházející z Evropské tradice a na výrobce medu, kteří v USA a Kanadě tvoří tzv. medný průmysl. Jít cestou velkochovatelů včel, je podle mého mínění cesta do pekel. To ostatně dokládají poslední zprávy z USA i Kanady o vysokých úhynech v důsledku včelích nemocí i nešetrné manipulace se včelstvy.

 

   Budou-li vyřešeny dvě podstatné věci, bude to pro mne výrazné znamení, že ve svazu je vůle v této významné oblasti činnosti ČSV  vykročit kupředu:

1. Na stránkách časopisu včelařství bude otevřená diskuze o všech palčivých otázkách, kterými žijí včelaři. V tomto ohledu nesmí být žádné omezování, a to nejen před sjezdem.

2. Obě redakce se dokáží domluvit, vytvoří jeden časopis, který bude vyjadřovat jednotu ČSV a bude místem včelařské osvěty a poučení jak pro začínající tak i velmi pokročilé včelaře.

 

Je nutné se k sobě přibližovat, ne vzdalovat – to platí i o vztazích a překonávání různých zbytečných nedorozumění mezi malovčelaři a velkovčelaři, mezi nástavkáři a ostatními. Potřebujeme se navzájem, a proto hledejme a nacházejme v podstatných otázkách shodu a vzájemnou důvěru.

Posílám tyto připomínky sjezdu ČSV v dobré víře, že nezapadnou a že neskončí někde v šuplíku. Byl bych spokojen, kdyby byly podnětem k zamyšlení „Kam že to kráčí české včelařství“.

 

Tomuto závěru jsem příteli rád. Už jsem měl z prvně uvedené poznámky k „velkovčelařským provozům“ profesionálních včelařů obavy, že bychom tyto měli odmítat, nepomáhat jim, či s nimi nespolupracovat. Tak by to rozhodně nemělo být. Skuteční profesionální velkovčelaři jsou nuceni k používání moderních a racionálních forem práce a mnozí malovčelaři se od nich i pro svůj provoz mají čemu přiučit. Kromě toho velkovčelařské provozy často produkují matky vyšších stupňů chovu a zásobují trh osvědčenými včelařskými pomůckami.

Dovětek:

Domnívám se, že na vypracování zcela„nových stanov“ bylo málo času. Skutečná diskuze teprve započala, proto navrhuji, aby se sjezd sešel ve dvou termínech. První část sjezdu by se uskutečnila 4. - 5. v12. s plánovaným programem, kromě schválení nových stanov. Přibližně za půl roku by se delegáti sešli k projednání a schválení nových stanov. Stanovy máme, dosud nám postačovali, tak snad dalšího půl roku ještě vydrží. N a oponenturu a případné návrhy by si získalo dostatek času. Dala by se tím i možnost, aby návrh nových stanov i připomínky projednali výroční členská schůze, čímž by delegáti sjezdu získali silný mandát k jednání. Možná „pohled zdola“ by stanovám prospěl, protože „dole“ se koneckonců rozhoduje o úrovni českého včelařství. Doufám, že moje připomínky nepostihne cenzura a budou zveřejněny na webových stránkách ÚV ČSV k vyjádření včelařům.

Příteli, že bylo málo času, je nesporné, mám jen stručný dovětek. Kdo to zaplatí? To by nebyla v žádném případě levná záležitost. Stanovy je možno v případě potřeby doplnit i směrnicí či směrnicemi, aniž by se základní konstrukce stanov až do následujícího sjezdu měnila.

 

Vladimír Uhrovič

předseda ZO ČSV Hodonín

Mikulčice 54

 696 19 Mikulčice

 

Zdraví Vás

 

RNDr. Václav Švamberk – autor komentáře

 

Kontakt

RNDr. Václav Švamberk

vsvamberk@volny.cz

Vyhledávání

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode