Vyjádření RNDr. Václava Švamberka k návrhu změny stanov Českého svazu včelařů, o. s.

Vážení přátelé,

omlouvám se za jisté zpoždění mé reakce. Je příliš mnoho současně smysluplných včelařských projektových záležitostí "v běhu" a nemám tým typu sekretariátu, advokátní kanceláře, právničky svazu apod. 

Také proto, že na něj nemám ročně desítky mil. Kč z dotací pro NNO a členských příspěvků na činnost ústředí, resp. z toho "jen" 1,2 mil. Kč z rozpočtu na letošní právní služby, aby tyto prostředky sloužily nakonec k účelovým dezinformacím a manipulacím.

Ve své argumentaci proti mému návrhu vedení ČSV zcela pominulo objektivní skutečnosti podle NOZ:

„Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.“ (§ 214, pododdíl 2 NOZ platného od 1. 1. 2014)

ČSV žádný spolek typu základní organizace jako svou organizační jednotku nevytvořil, bylo tomu právě naopak !

Byly to naopak spolky s mnohem delší historií, které vytvořily svaz, jenž se proto od počátku také svazem nazývá, a to právě k uplatňování společného zájmu a vzniklá forma byla a překvapivě dosud je pouhým odrazem společensko-politických poměrů v době vzniku ČSV ( v roce 1971). Nyní základním organizacím tentýž svaz postavením do role pobočných spolků hodlá významně omezit na počátku 90. let vrácenou právní subjektivitu. Bez ohledu na "pěkná slova" může získat hlavní spolek kdykoli rozhodovací vliv na nakládání s jejich majetkem, zvláště když nepřímo již dnes vyhrožuje ZO ČSV zrušením s likvidací a odebráním majetku, pokud se nebudou chtít "podrobit" a pobočným spolkem se stát.

Pod hesly o kolektivismu - potřebě kolektivního vedení, kde se tak dobře rozmělňuje odpovědnost - a dalšími hesly pak jako z 50. let: " JEDEN SVAZ, JEDNO ČLENSTVÍ !!!" - je připravována obyčejná kolektivizace...

Kromě toho je třeba zdůraznit, že již název svaz jednoznačně určuje povahu subjektu jako "svazu spolků" a slovo svaz nemá být součástí názvu spolku založeném na individuálním členství a pobočných spolcích s omezenou právní subjektivitou typu organizačních jednotek. Takový spolek (netvořený spolky s plnou právní subjektivitou) by se proto neměl podle NOZ vůbec jmenovat svaz.

To, že vůči postavení ZO ČSV jako "již zapsaných pobočných spolků", jiná možnost neexistuje, je, mírně řečeno, nepravda. 

K platnému zápisu pobočného spolku musí být rejstříkovému soudu do konce příštího roku doloženy následující dokumenty: 

- dokument osvědčující umístnění sídla a souhlas jeho majitele, 

- registrační list, 

- čestná prohlášení členů statutárního a kontrolního orgánu pobočného spolku souhlasících se zapsáním své osoby ve spolkovém rejstříku a tím také přijímající odpovědnost za možné škody způsobené svým jednáním spolku a plynoucí pro členy statutárních orgánů z ustanovení NOZ. 

Všechny výše jmenované dokumenty musí být předkládány v originále nebo ověřené kopii. Většina z těchto dokumentů dosud nebyla od ZO ani vyžádána a zápis bude vázán přirozeně i na uvedení rozsahu omezení právní subjektivity pobočného spolku v nových stanovách. Tu však bude moci hlavní spolek v budoucnu při změnách svých stanov dále měnit, a to se všemi důsledky na postavení pobočných spolků.

Jsem proto přesvědčen, že ZO, která kontinuálně pokračovala ve zdokumentovatelné původní spolkové činnosti zpravidla z doby první poloviny 20. století, nemůže být automaticky podle NOZ změněna v pobočný spolek, zbavena historie a omezena ve svých právech nakládání s majetkem navíc s hrozbou vyvlastnění, jak z aktuálního stanoviska vedení ČSV vyplývá - a to vše za současného zachování resp. zpřísnění odpovědnosti svých statutárních orgánů podle NOZ. 

ZO ČSV svazem nebyly založeny. Svaz nemá ani nemůže mít žádné zakládací listiny ZO a dokonce ani svými individuálními členy svaz nebyl založen - na rozdíl od spolků pouze později přejmenovaných na ZO. 

Logicky by tak měl být náš svaz na základě své vlastní historie i svého názvu transformován na Český svaz včelařských spolků. 

Nespatřuji proto žádný důvod k odmítnutí práce a vnitrosvazové diskuse nad návrhem stanov, který jsem dal k dispozici jako námět k přípravě potřebné tranformace struktury Českého svazu včelařů, o. s. na Český svaz včelařských spolků.

(odkaz : https://drive.google.com/folderview?id=0BxEhg_HLTbJkZWtMamtabmVGd3c&usp=sharing)

Stanoviska a jejich důsledky zveřejněné ve třech dokumentech vydaných vedením ČSV nelze dovozovat z ustanovení NOZ a nelze tak dovozovat ani právo k odebrání resp. k významnému omezení plné právní subjektivity základních organizací ČSV jejich nucenou přeměnou v pobočné spolky, nucenou proto, že stanovisko obsahuje dokonce zjevnou hrozbu zrušení ZO ČSV s likvidací a odebráním majetku. 

Současně považuji za mimořádně nevkusné útoky na moji osobu se snahou manipulovat názory členů ČSV v tom smyslu, že cílem mého návrhu je můj osobní zájem či snaha poškodit organizované včelařství v ČR. 

Nejvíce poškozují včelařství v naší zemi ti, kteří čistě odbornou diskusi politizují a pokouší se konzervovat a dokonce ještě prohlubovat všechny nedostatky současného stavu. Návrh, který jsem do diskuse podal vyplývá z desítek let mé dobrovolné práce ve strukturách ČSV, při níž jsem měl možnost na mnoha úrovních vlastní zkušeností poznat slabá místa svazové struktury a proto navrhuji změny, které je mají odstranit. 

Na základě výše uvedených argumentů se stanovisky vedení ČSV, které byly rozeslány na ZO ČSV a OO ČSV, nesouhlasím. 

NAŠE VČELAŘSKÁ HISTORIE

Spolky v Rakouském císařství a v Československu do roku 1951

V Rakouském císařství bylo zakládání spolků umožněno císařským patentem ze dne 26. listopadu 1852 (zákonem č. 253/1852 ř. z.). Založení každého jednotlivého spolku ovšem podle tohoto zákona podléhalo schválení státních úřadů, které tak měly nad zřizováním spolků plnou kontrolu, takže zakládání například českých národních spolků bylo možné až po skončení období neoabsolutismu a vydání Říjnového diplomu roku 1860. 

15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o právě spolčovacím, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.

Rakouská právní úprava platila v české části Československa až do roku 1951, na Slovensku platila nařízení uherského ministra vnitra.

První včelařský spolek vznikl podle uvedených pravidel v r. 1864. Byl jím Včelařský spolek v Chrudimi.

1868 vznikl v Brně samostatný včelařský spolek vedený MUDr. Živanským. Bylo tak započato úspěšné zakládání dalších spolků. Následovaly České Budějovice, Český Brod, Rychnov nad Kněžnou, Jaroměř, Písek, Hořice, Kralupy nad Vltavou, Bruntál…

Tato situace v jednotlivých zemích, zvláště v Čechách vedla české včelaře k ustavení přípravného výboru Včelařského spolku pro Čechy v r. 1871, v němž měly být sdruženy včelařské jednoty a spolky včetně jednotlivců. Ustavující schůze se konala 22. března 1872 v Praze, kde bylo rozhodnuto, že tento spolek bude spolkem zemským. Proto se toto datum považuje za počátek včelařské organizace, kterou je nutno odlišovat od počátku spolčování včelařů v jednotlivých spolcích. Včelařský spolek pro Čechy však působil jen krátce, od r. 1874 se stal spolkem pro Prahu a po deseti letech splynul se Zemským ústředním spolkem (spolek spolků typu skutečného svazu), který vznikl v roce 1874. Později došlo k přejmenování tohoto spolku na Zemský ústřední spolek včelařský pro království české v Praze. Jeho předsedou se v r. 1884 stal Josef Kebrle, který 40 let řídil české včelařství. V roce 1922 vydal knihu Dějiny českého včelařství s podtitulem - "K památce padesátiletého trvání zemského ústředí spolků včelařských v Praze".

I na Moravě už za Živanského toužili moravští včelaři po vlastním ústředí. Zemské ústředí spolků včelařských na Moravě bylo ustaveno 12 .4. 1898. Roku 1912 však byla jednota moravských spolků rozbita.

Svou historii má i slezské včelařské spolčování. v r. 1893 byl ustaven Zemský ústřední spolek včelařský pro vévodství slezské se sídlem v Opavě. Tento zemský ústřední spolek sdružoval však včelaře třech národností – české, polské a německé. 1897 slezští čeští včelaři v čele s legendárním Janem Bohmem založili první český včelařský spolek ve Slezsku. Když v r. 1903 vznikl včelařský spolek v Bílovci, mohlo se ustavit české Zemské ústředí včelařských spolků pro vévodství slezské. Tj. opět jako spolek spolků (svaz).

Činnost zemských ústředí byla obnovena hned po první světové válce v r. 1919. Sjednocovacím úsilím Čech, Moravy a Slezska byl ustaven v r. 1921 Svaz Zemských ústředí spolků včelařských v ČSR. Svaz byl uznáván jako nejlépe pracující zájmová skupina v ČSR. Opět spolek spolků... Jeho činnost byla podstatně oslabena až r. 1938 a svaz zanikl 31. 7. 1943 na základě vládního nařízení protektorátního ministerstva zemědělství pro Čechy a Moravu. Zanikl v podstatě sloučením se Zemským svazem sdružení chovatelů hospodářského zvířectva v Praze a podobně tak na Moravě.

Ihned po druhé světové válce vznikly snahy obnovit činnost zemských ústředí a Svazu. 29. 8. 1947 byla založena Jednota včelařů v Praze. Byly zachovány původní samostatné včelařské spolky s právem přijímat včelaře jako členy Jednoty včelařů. v r. 1947 měla 88 900 včelařů sdružených do 1 023 samostatných spolků. Územně byla rozdělena do 36 včelařských žup se třemi ústředími. Později byla struktura Jednoty včelařů přizpůsobena obvodům krajských národních výborů a pod vedením Františka Krejčího (předsedou Jednoty včelařů byl od r. 1954) byl svolán 1957 ustavující sjezd Československého svazu včelařů. Předsedou se stal František Krejčí a tajemníkem Stanislav Kodoň. v r. 1961 vznikly okresní výbory, aby byl umožněn lepší styk včelařských organizací s orgány veterinární správy. V r. 1965 byly zrušeny krajské výbory, obnovené později v 70. letech v rámci ČSV.

Zákonem o federativním uspořádání ČSSR v roce 1970, kdy se osamostatnil SZV, vznikly podmínky pro svolání ustavujícího sjezdu Českého svazu včelařů. Sjezd se konal v r. 1971 a zvolil předsedou Emila Jeníčka. Od té doby existuje Český svaz včelařů v podstatě se stejnou strukturou. Velkými změnami prošly Stanovy ČSV v r. 1990, které bezprostředně reagovaly na změny společnosti v souvislosti se „sametovou revolucí“ v r. 1989. Ty velké změny tkvěly hlavně v tom, že stanovami byla vrácena v 50. letech omezená právní subjektivita základním organizacím, které jsou pokračovateli původních spolků v přibližně stejném počtu jaký zde byl v roce 1947 (!) a okresním výborům. Teprve v roce 2006 byla v souladu s právními předpisy provedena změna názvu připojením dodatku o.s. (občanské sdružení) – Český svaz včelařů, o.s..

Tj. podle Zákona o sdružování občanů 83/1990 Sb. již mohl vznikat svaz zúčastněných občanských sdružení - v daném případě ZO ČSV, z nichž většina má a hlásí se kontinuálně k historii z doby první poloviny 20. století - z doby kdy neexistoval ani Československý svaz včelařů natož ČSV. Předpokladem existence pobočného spolku by mělo být naopak jeho založení hlavním spolkem. Jinak by se jím měl stát na základě vyjádření svobodné a ničím neomezované vůle, kterou představuje například obava ze ztráty historické kontinuity i historicky od počátků spolku v něm vytvářeného majetku. Tato obava se po posledních vyjádřeních představitelů ČSV vůči ZO ČSV, které nechtějí být pobočnými spolky, bohužel začíná naplňovat. 

Přitom také ČSV vyjadřoval a ve svém názvu dosud vyjadřuje povahu svazu občanských sdružení, na což však nereflektuje v připravované úpravě svých stanov. 

Pokud by došlo k prosazení vedením ČSV navrhované varianty stanov s vazalskými ZO ČSV, potom jsem přesvědčen, že ČSV nemá právo nazývat se svazem (tj. spolkem spolků), protože trvá na kolektivizační úpravě členství, která nemá svazovou povahu - každý člen bude potom v jediném celostátním spolku, kdy původní svéprávné a nyní pobočné spolky se stanou pouze administrátory shromažďující údaje o členech pro ústředí a přenášející informace členům z ústředí a vykonávajícími činnost podle jeho pokynů, tj. ústředí de iure i de facto zcela podřízené - potom by se měl ČSV přejmenovat např. na Český včelařský spolek. Tím nejlépe vyjádří onu opět po létech požadovanou "nerozbornou jednotu členství".

Přirozeně, že pobočný spolek musí i nadále disponovat právní subjektivitou, má-li IČ a má-li být zapsán ve spolkovém rejstříku..

Potíž je však v tom, že jeho právní osobnost bude významně omezená a zcela jiná než dosud. 

Stane se jakýmsi správcem majetku hlavního spolku a tím de iure a možná i de facto, což se zatím zřetelně nesděluje, budou mít statutární zástupci dnešní ZO nově i zodpovědnost za veškerou svou činnost a hospodaření s dosud svým majetkem před hlavním spolkem reprezentovaným jeho statutárním orgánem (PRV).

Uvedu-li jednoduchý příklad podobných (ne-li totožných) poměrů z oblasti vztahů mezi podniky: pivovar Y se stal je pobočným subjektem pivovaru X. Od tohoto okamžiku, byť pivovar Y má nadále IČ a je právním subjektem způsobilým vstupovat do smluvních vztahů, je ve veškerém svém konání omezen rozsahem pravomocí, které mu ponechal pivovar X. Například veškeré objednávky i fakturace se provádějí jen prostřednictvím hlavního subjektu a na tento hlavní subjekt je nově veden i majetek pobočného subjektu. Netřeba snad dodávat, že vznik takového vztahu podřízenosti má vždy jen a pouze hluboké ekonomické příčiny...

V případě ČSV podle předloženého návrhu stanov jde o změnu podobně zásadní a nedovedu si představit, že by měla být provedena jinak, než jako vyjádření svobodné vůle statutárních orgánů každého spolku, že při seznámení s podstatou změny souhlasí s takto zásadní změnou rozhodovacích i majetkových práv a tím i se svojí nově nabytou odpovědností, která nemá žádný historický důvod a zcela obrací původní vztah mezi spolky a ústředím.

Bylo by mylné domnívat se, že si přeji rozpad jednotné včelařské organizace. Pod společnou střechu se každý rád uchýlí. Má to mnohé výhody a sám jsem velkým příznivcem organizovaného včelařství v České republice, v jehož struktuře jsem aktivně zapojen od svých včelařských začátků. Ochota pobytu pod společnou střechou však má jisté podmínky. Patří k nim skutečně přátelské prostředí, společná smysluplná práce a hlavně pocit bezpečí pro dosud vytvořené hodnoty. Za těchto podmínek nemůže jednotné zastřešující organizaci, jako centrálnímu sloupu stability českého včelařství, jak jsem ji prezentoval včelařskému světu na posledním kongresu Apimondie v roce 2013, nic hrozit, v opačném případě tomu bude, bohužel, právě naopak.

Text informace a doporučení rozeslané 7. 4. 2015 OO ČSV, proti kterému bylo vydáno stanovisko PRV, k němuž jsem se vyjádřil výše:

Vážení přátelé,

stále mi záleží na dobrém fungování českého organizovaného včelařství, proto si Vás dovoluji upozornit, že závěry Vaší okresní konference a názory včelařských spolků Vašeho okresu, které budou prosazovat Vámi zvolení delegáti při rozhodování o změně stanov na X. sjezdu ČSV, jsou pro budoucnost českých včelařských spolků mimořádně důležité. 

Jestliže si přejete být nadále plně samostatným včelařským spolkem, nikoliv pobočným spolkem existenčně i majetkově silně propojeným s hlavním spolkem, ba na něm přímo závislým, bylo by vhodné, aby usnesení z vaší Okresní konference obsahovalo jednoznačné stanovisko v tomto směru. 

Proto posílám možný návrh formulace, který by bylo vhodné vložit formou článku do usnesení na okresech, kde podporujete myšlenku spolků, jimž bude zachována právní osobnost, a pověřit Vámi na konferenci zvolené delegáty sjezdu i při dalších jednáních Vaší okresní organizace prosazováním tohoto uspořádání Českého svazu včelařů v novém znění stanov. 

Okresní konference požaduje zachování ZO ČSV jako samostatných spolků. Okresní konference po projednání různých předkládaných variant stanov podporuje takový návrh stanov, podle kterého bude Český svaz včelařů tvořen samostatnými spolky přetvořenými ze současných základních organizací. Žádáme, aby spolky našeho okresu měly zachovanou plnou právní subjektivitu a nestaly se pobočnými spolky hlavního spolku.

Přátelé, nenechte si nikým namluvit, že Nový občanský zákoník (NOZ) nepočítá s možností existence samostatných včelařských spolků při existenci svazu. NOZ s tím počítá, jenom někteří naši ústřední funkcionáři to nevidí (schválně?).

Nový občanský zákoník (NOZ) jednoznačně říká v paragrafu 214, bod 2:

„Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.“ Náš svaz se tedy může nově jmenovat například Český svaz včelařských spolků (ČSVS) a plně tím vyhoví NOZ.

Místní spolky, nynější ZO, si musí zachovat plnou právní subjektivitu a tedy plnou samostatnost své existence, a to jak v rozhodování, tak co se týká majetku. Nikdo s nás si určitě nepřeje nedůstojnou a nesvéprávnou závislost na hlavním spolku, která nás navíc ohrožuje. Musíme trvat na tom, že náš Svaz se stane svazem včelařských spolků. Jinak si koledujeme o budoucí potíže. Navíc je skutečností, že zcela svéprávně a samostatně již po léta naše ZO jako právní subjekty fungují. Nenechejme si vnutit předstíranou nutnost, že se ZO ČSV musí stát tzv. pobočným spolkem. NEMUSÍ.

Varianta, že se ZO ČSV stanou pobočnými spolky hlavního spolku, přináší  reálné riziko, že přijdeme nejen o samostatnost, ale můžeme relativně snadno přijít i o svou existenci a majetek – určují to tyto paragrafy NOZ:

§228 Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku.

§230 Zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek.

Okolnosti zrušení spolku soudem jsou celkem přehledně popsány v NOZ §268. Například ke zrušení spolku stačí, když soud uzná, že předmětný spolek nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo jeho podpoře, nebo že spolek brání členům ze spolku vystoupit.  A jestliže soud něco takového uzná, hlavní spolek se zruší a zruší se všechny jeho pobočné spolky. K moci se dostává likvidátor… (§271 - §273 NOZ). V takové chvíli bychom všichni byli zcela bezmocní.

V dobách, kdy vše probíhá přátelsky, dobře a hladce, máme často tendence si rizika nepřipouštět. Když potom problémy nastanou, za svou lehkovážnost často i dost těžce platíme.

Vážení přátelé, jestliže můžeme uplatnit princip předběžné opatrnosti, učiňme tak. Nenechme se nyní ukolébat tvrzeními některých osob, že se nemůže nic stát, když v PRV a RV budou „správní lidé“.  Nenechme lehkovážně nastolit situaci potenciálního ohrožení majetku a samostatné existence našich ZO. Až nastane situace, kdy toho budeme litovat, budeme proti tomu bezmocní. 

Určitě se vyplatí rovnou vytvořit takové podmínky, aby k ohrožení našeho majetku a samostatné existence našich včelařských organizací nemohlo dojít. 

Děkuji Vám za Váš zodpovědný přístup a přeji dobrý včelařský rok

Zdraví

RNDr. Václav Švamberk

jednatel ZO ČSV Kozojedy, Plzeň-sever