Závěrem

Je tomu právě již 7 let, co mně při telefonickém hovoru navrhl přítel z našeho okresu, že bych měl kandidovat na předsedu ČSV. To by mě nikdy nenapadlo. Ač jsem tehdy s díky odmítl, jak jsem nad věcí přemýšlel, zdálo se mně přece jen v situaci, jak se tenkrát vyvíjela, že by odmítnutí svědčilo o nedostatku odvahy nabídnout zkušenosti a pomoc tam, kde jich je pro modernizaci zájmového svazu třeba. Prvním novým prvkem, který jsem použil, byl jiný způsob komunikace. Jeho základem se stal právě tento web.
Za léta, která uplynula od osudového rozhodnutí až do letošního roku, mně diskuse v rámci ČSV poskytly mnohé cenné třebas občas hořké zkušenosti, kterých bych jinak nabýt nemohl.

Každá práce a řídící a organizační zvláště si žádá odpovídající míru kompetence a vysokou míru osobních pravomocí. Bez nich máte realizační sílu komára. Nejhorší ze všech je tzv. kolektivní řízení. Jakkoli vzedme tato věta odpor a protesty umně manipulující názory neznalých, trvám na ní. Kolektivní řízení je ve skutečnosti synonymem neodpovědného neřízení, které lze využívat k překvapivému postupu nekompetentních osob na vyšší posty organizační struktury bez odpovídajících předpokladů. To je v konečném důsledku problém pro řízený subjekt - přesněji pro jeho směřování a výkonnost. Někdy se to ztratí, když vlastně žádná měřitelná kritéria výkonnosti nejsou.

Po všech zkušenostech jsme proto nabídli jako členský spolek změnu stanov, která by těmto negativům i s významnou úsporou dokázala čelit. Výsledkem byla změna stanov, která náš spolek vyhodila ze svazu. Zkusili jsme přesto pomoci v časopise Včelařství. Po odebrání pravomocí a stálém ignorování řady doporučení nakonec i moje práce i několika mých přátel v redakční radě letos skončila. Opravdové přátele tímto neopouštím a dokud bude má ZO ČSV potřebovat pomoc v nejnáročnější práci, kterou má jednatel, rezignovat na ni nebudu. Bylo by to pohodlné avšak nezodpovědné asi tak jako přístup jednoho předsedy, který vyvedl svůj spolek z ČSV, aby v něm po roce rezignoval na funkci a nechal své kolegy, ať si to řídí sami. Rozhodně se však v žádné další funkci v Českém svazu včelařů, nedojde - li k zásadní reformě, již nikdy angažovat nebudu. Pro nezkušené může být historie příspěvků na tomto webu tímto článkem uzavřená zdrojem poznání a snad i užitečnou inspirací pro tvorbu vlastních názorů a postojů. 

Život je krátký, umění velké a příležitost prchavá. Pro mě je a bude onou příležitostí a zárukou smysluplné práce, za jejímiž výsledky se mohu s radostí ohlédnout, konkrétní projektová činnost Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA a právě otevřeného Agroenvironmentálního včelařského centra MÁJA v Kožlanech na severním Plzeňsku. Zárukou, že čas, který je mně jako včelaři vymezen, neprožiji nadarmo.

RNDr. Václav Švamberk