Užijme času, ten rychle ubíhá.

Blog

04.03.2011 06:54

Malé zamyšlení na prahu předjaří

 Tak se nám zima už nějak nachýlila. Ani přes den už se teploty neudrží pod nulou. Ve včelstvech dnes bude ale plodu málo. První plodový cyklus z ledna a února už je za námi a na další potřebují včelstva donést pyl. Plodování je investice do budoucnosti a jako všechny takové je náročná a drahá. Spotřebovává dnešní rezervy a vyžaduje dostatečné a spolehlivé záruky včasných budoucích zdrojů. Včela medonosná má evolučně vyvinutou sociální inteligenci. Přežívala po miliony let bez včelařů dávajících plná krmítka cukerných roztoků nebo placky medocukrových těst. Také pylové náhražky v přírodě nejsou k nalezení a s těmi jsme si to snad i my, občas pošetilí reformátoři přírody a od jejích zákonitostí odvozených zákonů, ano i těch ekonomických, konečně také rozmysleli. 

Příroda je rozvážná, zřídkakdy se ukvapí, a proto také zřídkakdy chybuje. Na vrcholu vývoje eusociálních společenství hmyzu jsou včelstva jako vysoce organizované biologické jednotky vybavena instinkty, které vedou k účelným životním projevům. Včelstvo šetří, když přínos slábne nebo se zcela zastavil, potom však rychle mění strategii a usilovně investuje do svého růstu a také reprodukce v době, kdy to vnější zdroje a příznivé podmínky umožňují. Včelstvo vynakládá množství energie na hledání nových zdrojů v širokém okolí, jednotlivé včely se neustále se učí a přizpůsobují své chování změnám v přírodě, účelně pracují s informacemi, které si v úle rychle předávají ale také týmově vyhodnocují a přijímají společná rozhodnutí na základě porovnávání různých návrhů průzkumnic.
Prostředky, které příroda nabízí, skromné nebo bohaté, tak jak to život a průběh let nepřebrané nosí,  investují tak, aby získaly skutečná aktiva = budoucí přínosy, nikoli pasiva - základ budoucích výdajů a ztrát. Co jiného než investici do aktiv představuje stavba nového díla, které ozdraví prostředí a umožní uložit medné i pylové zásoby, co jiného než aktiva představuje bohaté zásobení plodu výživou v pozdním létě, aby mohly vzniknout sice méně početné ale zato dlouhověké zimní včely - základ pro přezimování i budoucí usilovnou práci v předjarních a jarních snůškách, které dokáží vrátit společenství, co do nich bylo investováno a ještě trochu víc. Včely investují i do své obrany a neváhají položit život za přežití svého společenstva.
Naopak, když to nejde jinak a když stanoviště nezajišťuje záruky přežití a vývoje včelstvu a jeho potomstvu, někdy i kvůli chybám a hamižnosti včelaře vyletí včely jako hladový roj a hledají svou záchranu a budoucnost jinde.
Možná si řeknete, že to není možné, aby tak drobný tvor byl nadán takovou inteligencí namnoze převyšující tu naši. Abychom byli upřímní, a toho je také často zapotřebí, musíme konstatovat, že i včelstva jsou různá - úsporná i neúsporná, pracovitá a línější, s dobrým i slabším stavebním pudem, účelně i neúčelně plodující v podletí a na podzim tak, že následně projí nezbytné zásoby a špatnou výživou pozdního plodu nevytvářejí potřebnou generaci zimujících včel. Jsou i včelstva pořádkumilovná a ta, kterým nepořádek nevadí a zahrávají si tak s nemocemi. Tak jako i lidé jsou zodpovědní a nezodpovědní. U včelstev je ale naprostá většina v té první skupině. Je to důsledek selekce sociální inteligence projevující se v geneticky podmíněném instinktivním chování včel. Včelstva, která se nedokázala účelně chovat, jednoduše nepřežila a jejich genetická informace se tím velmi zředila. To vytvořilo řád potřebný pro život včelstev do současnosti. Proti takové účelné přírodní selekci bychom nerozvážnými kroky při ošetřování včelstev neměli působit a v některých ohledech stojí navíc za to, se nad moudrostí přírodních zákonů, které formovaly vývoj včelstev do dnešní podoby i ve vztahu k našemu způsobu života, občas zamyslet.
Buďme proto rozvážní i rozhodní, v sázce není nic menšího než udržitelný rozvoj společenství...
16.01.2011 22:43

Přání pro rok 2011

Tak trochu s omluvou, pozdě ale přece, bych chtěl popřát všem návštěvníkům tohoto webu úspěšný rok, takový, o kterém budeme moci říci, že byl klidný a beze ztrát.

Přeji všem, aby nezažívali zklamání proto, že očekávání byla větší než realita umožnila. Jestliže to okolnosti dovolují, je vždy dobré podílet se na smysluplné práci.

Včerejši den mně přinesl dva zážitky, které jsou vhodné k zamyšlení.

Sešel jsem se na pracovní schůzce s dvojicí kolegů z Německa a poté využil možnosti jim ukázat pár pozoruhodností Prahy. O vše se zajímali a tak došlo i na nápis na prezidentské zástavě. Když jsem vysvětlil, cože je tam napsáno, zaslechl jsem, jak si kolega polohlasem říká, asi aby neurazil, "zase jeden protimluv". Klidně jsem jej ubezpečil, že jsem téhož názoru, že totiž vítězí a prosazuje se politika v různých formách a prostřednictvím různých metod a nikoli pravda nebo dokonce nějaká láska. Ve známé písni Kabátů je pravda podrobena zevrubné kritice, která je pozoruhodně objektivní. Problém s pravdou, pomineme-li tu vědeckou, založenou na nezávisle prováděných a za stejných podmínek opakovaných experimentech, je už v tom, že se tato prodejná záležitost ( vypůjčíme-li si slova ze zmínené písně) stejně jako zmíněná láska často vyskytuje v čísle množném. Pravd tak bývá více. Každý má tu svou. Lásek pak mívá víc i jediný člověk. Jak tedy pravdám a láskám věřit ?

Jsou i jiné vlastnosti, charakterizující lidské bytosti : zodpovědnost, čest, otevřenost, hrdost, upřímnost ale i prostá schopnost slušnosti a vděku. Ty se však v množném čísle nevyskytují. Asi proto, že je to s nimi jednodušší. Jsou nebo nejsou, lidé je mají nebo nemají.

Ve stejné době, kdy jsem takto uvažoval s německými přáteli, zasedal Republikový výbor Českého svazu včelařů a jedním z projednávaných bodů, o kterých se hlasovalo, byla otázka, zda je vhodné, abych po čtvrtstoletí nehonorované práce v komisi pro práci s mládeží, na níž jsem vyčerpal více než rok dovolené, zastával po 20ti letém předsednictví nadále funkci předsedy této komise. Umělý problém s obsazením pozic předsedů odborných komisí nečleny předsednictva, který stanovy ani žádný jiný známý písemný předpis neřeší, je a zůstal ve více odborných komisích a pokud je mně známo, pouze pozice předsedy komise pro práci s mládeži byla takto řešena a to dokonce hlasovánim jak na úrovni předsednictva, tak i v republikovém výboru. Oba svazové orgány rozhodly výraznou většinou hlasů, že předseda má být vyměněn.

Myslím, že čestně uvažující člověk nemůže brát tak výrazné a nejvyššími orgány dvakrát opakované vyjádření nedůvěry pro tuto práci na lehkou váhu, a proto jsem se rozhodl na svoji veškerou další činnost v komisi pro práci s mládeží rezignovat. Jsem si vědom toho, že řada materiálů, na jejichž vzniku jsem se převáznou měrou podílel, i řada akcí v letošním roce včetně velkého mezinárodního setkání v Rakousku dosud počítá s mou pracovní a nikoli reprezentativní účastí. Bude-li o tuto práci zájem, jsem ochoten se na ní podílet ještě do konce července letošního roku. 

Co říci závěrem, vážení přatelé. 

Přeji Vám mnoho dobrých dnů v roce 2011, pevné zdraví nám, našim včelám a přírodě vůbec a hodně lidí s dobrými vlastnostmi, které se v množném čísle nevyskytují, kolem nás.

 

Václav Švamberk

 

06.12.2010 13:50

Jak se tak dívám...

Jak se tak dívám, už více než 24 hodin máme zvolené nové vedení Českého svazu včelařů a servery mlčí…

Protože dotazy přicházejí také mně, tak alespoň v souladu s mými zásadami, jak by se mělo informovat, sděluji, že složení předsednictva Republikové rady ( dříve ústředního výboru Českého svazu včelařů ) je následující :

 

Ing. Josef Mandík – předseda

MVDr. Miloslav Peroutka, CSc. – první místopředseda

Mgr. Václav Sciskala – místopředseda

 

Vlastimil Dlab

Ing. Leoš Dvorský

Dr. Ing. František Kamler

MVDr. Jan Krabec

Mgr. Luděk Sojka

Ing. Petr Stibor

Doc. RSDr. Václav Šenkýř, CSc.

-         jedenáctým členem má být právník doplněný kooptací

 

Zdraví

Václav Švamberk

06.12.2010 06:30

Bilance

Na konci cesty se sluší bilancovat. Obvykle bývají předmětem této činnosti úspěchy a neúspěchy, pozitiva a negativa, v ekonomických bilancích potom aktiva a pasiva či výnosy a náklady. Měřeno striktně podle výsledku volby je neúspěch vyjádřený nízkým volebním ziskem 3 hlasů zástupců 3 okresů očividný.

Volby slouží k výběru kandidátů a/nebo současně jejich programů. Má osoba kandidáta ani můj program tedy v soutěži podporu nezískaly. Lze jen spekulovat, který z obou faktorů byl důležitější.  Kandidáta škoda není. Kvalitních odborně, morálně i fyzicky zdatných jedinců schopných nezištně pracovat pro svaz jako včelí jedinci pro včelstvo má ČSV ve svých řadách mezi 48 000 členy jistě dostatek. Přihlásil jsem se ke kandidatuře navržené OV v době, kdy ostatní její podání zvažovali a scéna spíše připomínala bojiště před bitvou všech proti všem. O programech se mluvilo méně než o lidech a jejich nedostatcích. Proto jsem vyzýval ke spolupráci, mluvil o její potřebě i o potřebě změn a modernizací založených na kontinuitě a snažil se o působení jako stabilizující faktor mezi znesvářenými.

Pohledem z nedávné minulosti vypadá složení dnešního předsednictva jako z řiše snů, když nechybí nikdo ze zbývajícich 5 kandidátů a tak můj počáteční důvod kandidovat lze klasifikovat na škále hodnocení v rozsahu zbytečný až pošetilý. "Pádem" kandidáta, zdá se, osiřel také program resp. jeho některé myšlenky z předcházejících příspěvků. Když by se nápadů někdo ujal, snad by i z osiřelých idejí  jednou vznikly dobré projekty. Budu tomu rád. Láska a víra umírají poslední ale jejich dítě - naděje - to nikdy neumírá.

Přeji mnoho hezkých dnů nejen v adventním čase.

Václav Švamberk 

05.12.2010 12:36

Blahopřeji nově zvolenému předsedovi ČSV !

Nově zvoleným předsedou ČSV se stal př. Ing. Josef Mandík.

Přeji Ing. Mandíkovi a celému nově zvolenému republikovému výboru ČSV a jeho předsednictvu mnoho úspěchů v nadcházejícím volebním období.

Václav Švamberk

 

05.12.2010 11:24

Z kandidátského projevu ( nezvoleného kandidáta )

 Dámy a pánové, vážení přátelé,


v souladu s mými představami o otevřeném informování o veřejných věcech již 2 měsíce představuji své motivace, odborné předpoklady a vize řízení Českého svazu včelařů prostřednictvím webu.
Program, který reprezentuji, je založen na proaktivní a pozitivní strategii rozvoje aktivit svazu.Není postaven na kritice programu druhých kandidátů. Chybí-li program vlastní, jsme často svědky kritiky činnosti druhých, místo kampaně o programu se stáváme svědky kampaně o lidech.K něčemu takovému se Vážení přátelé nikdy nesnížím.
To v žádném případě neznamená, že bych odmítal kritiku minulých chyb. Právě naopak, považuji ji za velmi cennou, dokonce za přímo nezbytnou součást řízení svazu. Z chyb je třeba vyvozovat konkrétní závěry proto, aby se neopakovaly. Každý, kdo něco dělá, dělá i chyby a jen hlupák se z nich nepoučí a v nich setrvává. Být zahleděn do minulých chyb je ale stejně nebezpečné jako je přehlížet. Proto má automobil zpětná zrcátka, abychom viděli, co je za námi ale přesto je určen k jízdě vpřed a oči nám, přátelé, vzadu také nenarostly.
Nechtěl bych zneužívat drahocenného času tohoto sjezdu a opět zde předkládat mnou již jednou předložené. Čas má být využíván racionálně. Pokud se k některému z delegátů mé představení cestou webu nedostalo, dovolil jsem si je i s příspěvky mého blogu několikrát vytisknout a v tištěné formě těm z Vás, kteří projeví zájem, je rád poskytnu. Nebudu tedy znovu hovořit o zásadních prioritách v oblasti tlumení nákaz, včelařského vzdělávání, plemenářské práce, racionalizace ve včelařských provozech, získávání a administrace dotací a grantů, které musí být logicky v popředí zájmu všech kandidátů
Těchto několik minut bych chtěl využít k něčemu jinému - ve stručnosti k vysvětlení toho, čím se má kandidatura odlišuje od ostatních.
1. Mám pozitivní vztah k výpočetní technice a moderním informačním technologiím. Toho jsem využil ve své informační kampani. Webové stránky jsem si vytvořil sám a sám si je administruji. Bylo to poprvé při podobné příležitosti v Českém svazu včelařů. I obsah tohoto sdělení, které Vám právě předkládám, bude na něm pro kohokoli zveřejněn během několika minut po jeho přednesení.  Takto budu s členskou základnou komunikovat i v případě mého zvolení předsedou. Další komunikační kanály budou nastaveny pro práci ústředního výboru, pro práci jeho předsednictva i pro sekretariát. Stanou se tak svazovým intranetem. Podstatné zlepšení informovanosti na principech blízkých on-line systémům povede k zefektivnění činnosti ústředních orgánů svazu a jak jsem přesvědčen i k výrazné úspoře nákladů ve všech směrech vnitrosvazové komunikace. Systém dokážu zprovoznit ještě do konce tohoto roku. Jsem přitom nepřítelem byrokracie všeho druhu a tyto záležitosti konzultuji i s mým pracovním kolegou, členem antibyrokratické komise Ministerstva zemědělství.
2. Budu podporovat digitalizaci informačních zdrojů  v rámci českého včelařského vzdělávání a zpřístupnění aktuálních i historických tisků publikací ústřední včelařské knihovny v maximálním rozsahu, který zákon umožňuje. Informace a včelařské vzdělání musí být přístupné nejširší včelařské veřejnosti bez ohledu na vzdálenosti, nákladnosti cesty či složitosti a náklady spojené s posíláním včelařských publikací. Mám v tomto směru jasné představy založené na zahraničních zkušenostech a chci v tomto  směru vytvořit celosvětově unikátní projekt.
3. Z mých dřívějších i současných pracovních kontaktů znám situaci v legislativě i laboratorních metodách používaných při posuzování kvality potravin a medu zvlášť. Jsem připraven řídit veškeré úsilí k nastolení pořádku na trhu, odstranění falzifikovaných či adulterovaných medů, které ve skutečnosti jsou největším aktuálním nepřítelem českého včelařství vůbec. S nemocemi bojovat umíme, s tímto problémem však zatím nikoliv. Současně budu usilovat o posílení pozic medu pod našimi ochrannými známkami i při vypracování standardu pro med jako regionální potraviny. Jsem vybaven potřebnými kontakty ve špičkových českých i zahraničních pracovištích i v kontrolních orgánech.
4. Budu rozvíjet mezinárodní spolupráci při výchově včelařské mládeže.  Mám na co navazovat. Řídím tuto činnost jako předseda Komise pro práci s mládeží již 17 let a členem zmíněné komise ústředního výboru jsem 25 let. Také zde máme již řadu zahraničních zkušeností a kontaktů. Na úrovni včelařské mládeže je přitom závislá budoucnost českého včelařství.
5. A nakonec pár slov k minulosti. Nejsem zatížen žádnou politickou ani včelařskou minulostí, během níž bych si byl vytvořil nepřátele, kteří by mohli mít zájem mně v mé práci bránit, či ji jakkoli ztěžovat nebo znemožňovat. Nevím o jediném takovém členovi ČSV, s nímž bych měl vážný osobní problém. Vždy jsem měl a mám ambice působit v Českém svazu včelařů jako jednotící prvek. To neznamená že bych byl ochoten přitakávat komukoli a čemukoli. Nejsem a nikdy jsem nebyl bezpáteřným přizpůsobivcem, Humblem z románu Vladimíra Neffa. Mám vlastní názory, které neváhám obhajovat, stejně jako odhalovat chyby a nedostatky a žádat jejich nápravu. Na hrubé pytle ( ve webové diskusi jich bylo opravdu minimum ) neváhám přišívat hrubé záplaty. Jsem však vždy otevřen slušné diskusi, v níž jsou prezentovány rozdílné názory a respektuji demokraticky vyjádřený názor většiny.

Vážení přátelé, mám svou podrobně zveřejněnou minulost, přítomnost i vizi budoucnosti. Jsem připraven věnovat své zkušenosti a schopnosti práci v pozici předsedy ČSV. Využil jsem všech prostředků odpovídajících současné době, abych Vám své názory představil. Děkuji Vám za pozornost, kterou jste věnovali tomuto představování po celé 2 měsíce, kdy jsem zaznamenal 1 500 návštěv na svých webových stránkách, i po tyto 2 dny jednání 9. sjezdu Českého svazu včelařů.
05.12.2010 01:00

Ještě k obecným prioritám - z webové prezentace

Základní výčet priorit spatřuji ve shodě s těmi, kterými se ČSV dosud zabývá.

Na prvním místě musí být péče o zdravotní stav včelstev a spolupráce s orgány SVS. Mor a varroáza jsou úhlavními nepřáteli našich včelstev a kvalitní monitoring a série léčebných a profylaktických opatření je nezbytná pro existenci včelařství vůbec. Pro obě nemoci v řízeném boji platí nulová tolerance. Boj s těmito chorobami musí provázet soustavné vzdělávání členů a podpora všech forem rychlého přenosu informací.

Již zde je patrné, jak je úloha vzdělávání klíčová pro budoucnost našeho včelařství. K ní patří i časopis Včelařství jako součást členství, stejně jako potřeba vydávání tématických materiálů o chorobách včel a stručný aktualizovaný souhrn k této problematice na začátku všech přednášek v ZO. Svazové vzdělávání, jeho obsahová náplň a kvalita podmíněná vhodnými metodami a formami práce s aktivním zapojením a využíváním všech možností, které poskytuje svazové vzdělávací centrum v Nasavrkách u Chrudimi a výzkumně aplikační potenciál VÚ včelařského v Dole zasluhuje maximální podporu a propagaci. Jednou z klíčových priorit vzdělávání je práce s včelařskou mládeží, která představuje budoucnost našeho oboru. Názory, že výslednost této práce je nízká a počty včelařů stále klesají, neobstojí před fakty, že mnoho našich předních včelařů a funkcionářů v ZO se se základy včelaření setkalo právě v kroužcích. Řada bývalých členů kroužků začíná včelařit v pozdějším věku a i ti, kteří včelařit nikdy nezačnou, se stávají odborníky a sympatizanty v řadách nevčelařské veřejnosti a prosazováním teorií i praxí podložených názorů na přírodu a včelařství se tato investice našemu svazu určitě vyplatí.

Musíme také sledovat vývoj včelařství v zahraničí. V mnohém tam sami dokážeme být příkladem, mnohému se můžeme naopak přiučit. Zahraniční spolupráce je pro úroveň našeho vzdělávání nezbytná na všech stupních - od dětí až po zkušené praktiky. Významnou úlohu sehrávají v této oblasti také Odborné včelařské překlady. V jejich využití a propagaci by se však mělo vynaložit větší úsilí a přinejmenším část těchto informací z Odborných včelařských překladů i časopisu Včelařství by měla být přístupná na webových stránkách. 

Český svaz včelařů musí podporovat a propagovat plemenářskou práci. Nesmíme dopustit znehodnocení výsledků, kterých bylo za posledních 40 let v této oblasti dosaženo. Otevřeně podporuji plemenitbu čistě na bázi včely kraňské. Bastardizace se všemi možnými negativními projevy a především s riziky zvýšené agresivity včel, zvláště s ohledem na charakter rozptýleného zavčelení naší krajiny, představuje hrozbu, které je třeba čelit.

Zdravá a geneticky kvalitní silná včelstva vyžadují použití moderních provozních chovatelských metod i modernizaci vybavení - úly a ostatními včelařskými pomůckami usnadňující ošetřování včelstev počínaje a vhodným vybavením pro vytáčení medu, jeho ošetření a plnění do spotřebitelských obalů konče. Všem skupinám našich členů je třeba vytvářet podmínky k modernizaci jejich provozu nákupem pomůcek za přijatelné ceny, podporou výzkumu a zveřejňováním progresivních provozních metod včelaření v různých úlových soustavách.

Budoucnost včelařství přitom spatřuji v symbióze malovčelařství a profesionálních a poloprofesionálních provozů. Máme řadu příkladů z minulosti, že vytváření antagonismů mezi malovčelaři a velkými včelařskými provozy je zcela zbytečné. Velkoprovozy, jak tomu bývalo i v minulosti např. na tachovsku a třeboňsku, jsou nositeli technologického pokroku a také výrobci úlů a dalších včelařských potřeb pro malovčelaře, oddělků a matek, kterých bylo třeba při zavčelování po katastrofálních ztrátách apod. Současně jsou ohroženy řadou rizik, daných především ekonomickými výkyvy trhu, nestálostí snůškových poměrů a invazí nebezpečných nemocí na intenzivně zavčelená území. V těchto ohledech vykazují malovčelaři větší rezistenci a jsou také zárukou rovnoměrného opylení v naší krajině. Nakonec jsou i podhoubím budoucích pokrokových zakladatelů včelařských velkoprovozů. Proto jsem připraven aktivně působit proti jakýmkoli animozitám a segregačním tendencím mezi oběma skupinami, které představují vážné potenciální nebezpečí pro integritu Českého svazu včelařů.

Abychom obstáli v podmínkách globalizovaného trhu je nutné dobře se orientovat v oblasti marketingu medu. V této oblasti již bylo mnoho dobrého vykonáno a jsme nyní i svědky návratu spotřebitelů k přírodě blízkým potravním složkám našich předků, k nimž med nesporně patří. Je třeba kontrolovat účelné vynaložení všech prostředků na oblast reklamy a marketingu medu obecně. K dispozici jsou nemalé prostředky a jsem přesvědčen, že je mnoho možností jejich účelného využití. Do této oblasti patří i podpora značky Český med, značek Klasa a Regionální potravina, prodeje medu ze dvora, jehož objem v důsledku správného vysvětlování situace spotřebitelům stále roste a podpora produkce svazového podniku Včelpo. Mnoho škod působí včelařství falšování medu v různých formách od parazitace na názvu med u různých náhražkových sladidel až po mnohem nebezpečnější adulterace přírodního medu přídavky sirupů na bázi hydrolyzátů škrobu nebo sacharózy. Proti všem těmto praktikám je nutno bojovat v součinnosti s orgány SZPI.

Činnost zájmových organizací se ani do budoucna neobejde bez zajišťování prostředků formou dotací a grantů. ČSV musí vyvíjet stálé úsilí pro získávání a účelné využívání těchto prostředků pro celé české včelařství.

Svazová činnost je rozsáhlá a stručně jsem se zmínil jen o prioritách, které považuji za prvořadé. Názory na další oblasti činnosti ČSV a úkoly, které stojí před českým včelařstvím budu rád diskutovat s případnými přispěvateli tohoto webu.

25.11.2010 07:00

Nic ve zlém, příteli.

Rozhodl jsem se napsat komentář k příspěvku přítele Uhroviče, předsedy ZO ČSV Hodonín, který byl zveřejněn na www.vcelarstvi.cz

Důvody k tomu mám dva. Jednak jsem v uvedeném příspěvku zmiňován jednou v pozitivní a vzápětí v negativní souvislosti, jednak je příspěvek pozoruhodnou syntézou názorů, které dosti často slýcháme z různých stran názorového spektra členů ČSV.

Citace původního textu uvedu v modré barvě :

Poznal jsem, že vůdčí osobnosti zakladatelů organizovaného včelařství na Moravě (a to na všech úrovních) zdobily vlastnosti jako poctivost, obětavost, vzdělanost a rovněž nezištnost. Tyto vlastnosti měly nepochybně vliv na vytváření vzájemného přátelství mezi včelaři.

Ne, že by nebyly spory, hádky, možná i přílišná kritičnost, ale vše ve snaze pomoci včelařství. Nikdo se o funkce nerval, protože žádná nebyla honorována. A to ani ve spolcích, ani v Zemském ústředí včelařských spolků na Moravě. Přesto, jak dokládají zápisy, všichni vykonávali funkce odpovědně, protože pověřením funkcí byla prokazována čest a vyjádřena důvěra v jejich schopnosti a poctivost.

Nezdá se, že by se tak mnohé změnilo. Obsadit kvalitně funkce v ČSV je v mnoha případech velmi obtížné. Zdá se, že Ti, příteli, vadí, že na funkci předsedy ČSV bylo navrženo 6 kandidátů, kteří s kandidaturou vyjádřili souhlas, a to i když funkce nemá být honorována? Nebo jsi snad tuto skutečnost přehlédl? To by snad měl spíše být, jakkoli za dobu existence ČSV i jemu předcházejících jednotných organizací výjimečný, z mého pohledu však jednoznačně pozitivní stav. Osobně jsem se také o funkce nikdy „nerval“ a nečiním tak ani nyní. Všechny funkce které jsem pro ČSV vykonával a vykonávám byly a jsou vždy jen výsledkem návrhu jiných členů nebo organizačních složek mé osobě. Funkce v orgánech ČSV konám bezplatně a po řadu let na ně „utrácím“ svoji dovolenou…Jak odpovědně kdo vykonává funkce a má důvěru ve své schopnosti a poctivost ať ale posuzují ti, kdo jsou oprávněni volit.

Co bylo příznačné, včelařské spolky rozvíjely svoji činnost ve smyslu stanov, aniž by je někdo řídil. Neřídilo je ani zemské ústředí. Nebyl jediný případ, že by zemské ústředí zasahovalo do řešení problémů některého včelařského spolku. Snad znali moudrost starého čínského filozofa z 6. století př. n. l. Tao-C. „Moudrý (vládce) nezasahuje, lid si vládne sám.“   

Jak jsem uvedl v jednom z jiných příspěvků („Tři principy…“ ) vyšší orgány ČSV tady nejsou od toho, aby někoho řídily a ani takové pravomoci by ve stanovách neměly mít a jak doufám, ani v budoucnu mít nebudou. Jejich úkolem je sloužit základním organizacím a jednotlivým členům. Jejich personální obsazení je výsledkem volby a může jim být vyjádřena nedůvěra nebo jejich členové mohou být odvoláni. Na druhé straně, byly – li tyto orgány vytvořeny, a to primárně z vůle vyjádřené na výročních schůzích základních organizací, bylo to proto, aby zastupovaly ony nižší organizační složky – své volitele včetně pravomoci tvorby směrnic, jejichž úkolem má být akceschopnost svazu jako celku v souladu s přáním většiny členů. Zatím nejsme technicky schopní zmíněná přání vyhodnocovat individuálně s jednotlivými členy nebo používat široce institut přímé volby ale jsem přesvědčen, že vývoj v oblasti komunikačních technologií k tomu bude spět i v ČSV v míře, o jaké se našim „opěvovaným předkům“ ani nesnilo. Jinak si myslím, že uplatnění zmíněného principu čínského filozofa by vyžadovalo minimálně dovětek : „ – podle pravidel, které si lid sám zvolil“ – jinak je to jen vzývání anarchie s nebezpečnými důsledky hrozícími rozpadem svazů stejně jako spolků…Také se přímo vnucuje otázka, k čemu je vládce takovému lidu, který si vládne sám. Je to asi jen imaginární vládce…

Třebaže byli obdobné politicko-ekonomické podmínky jako dnes, nezaznamenal jsem jediný případ větších nedostatků v účtování, natož zpronevěry spolkových peněz. A že šlo o velké částky, které musel pokladník zúčtovat za daněprostý cukr na zimní zakrmení netřeba pochybovat. V našem včelařském spolku to byla ročně suma peněz, za kterou by se dal postavit slušný rodinný dům.  

Myslím, že spolků bylo značně  méně a administrativa spojená s účtováním jednodušší. Ale to druhé je čistě můj subjektivní názor založený na tom, že historickými prameny se také rád občas probírám. Zpronevěra je ovšem vážná věc, takže by mě zajímalo, kde k takovému případu nyní došlo nebo dochází. Přiznám se, že mně takový případ není znám. Z této poznámky ovšem může dokonce  vyplývat, že k tomuto jevu snad dochází nyní v ČSV  častěji. To by ale, příteli, nebyla dobrá vizitka pro náš svaz, takže by bylo vhodné tuto skutečnost doložit nebo se uvádění takových tvrzení, která mohou v této obecné formě poškozovat dobré jméno ČSV raději zdržet.

Také tvrzení obsažené v poslední větě je zajímavé a bylo by vhodné je doložit jednoduchým příkladem z historických dokladů, jak skvělá byla „dotační politika“ za časů našich předků. Měli bychom o argument víc pro jednání v současné, jak se zdá, těžší  době.

Poznámky ke stanovám

T. G. Masaryk před koncem svého života nadiktoval svému tajemníkovi text myšlenky, že státy se udržují a rozvíjí na těch ideách, na kterých vznikly. To platí bezezbytku i pro veškeré společenské organizace včetně včelařů. Včelařské spolky vznikaly jako samostatné, svébytné, nikým neomezované a nikým neřízené sdružení včelařů. Dokonce původní název ,,Pomocné včelařské spolky“, které se přidružily k Ústředí včelařských spolků na Moravě, Čechách a ve Slezsku, byly přejmenovány na „Krajinské včelařské spolky“, aby nikdo nepochyboval o jejich naprosté samostatnosti a nezávislosti na Ústředí. Zemské ústředí nemělo řídící funkci, ale zatupovalo včelaře v jednání s orgány statní správy a poskytovalo členům i spolku právní ochranu. Rovněž včelařským spolkům poskytovalo servis v podobě odborného vzdělávání (kočující učitelé včelařství), pojištění majetku, chovatelství (družina plemenného chovu), zajišťování daněprostého cukru a podpora rozšiřování včelí pastvy (odbory včelí pastvy).  V tomto duchu a v těchto zásadách probíhal vývoj včelařství v rámci Rakouska-Uherska i první republiky až do února 1948. Tehdy došlo k převratným změnám, které tuto samostatnost a nezávislost včelařských spolků zrušily a to často pod velkým nátlakem. Nastoupilo direktivně řízené hospodářství, do kterého byli zařazeni i včelaři. V roce 1960 byly ustaveny okresní a krajské výbory, které toto nové poslání měly zajišťovat. A dá se konstatovat, že to svědomitě zajišťovaly.  Český svaz včelařů se dosud nezbavil centrálně direktivního řízení zavedeného před půl stoletím. Svědčí o tom návrh stanov (a diskuze ke stanovám), který znovu vychází z principu centralizovaného direktivního řízení. Setrvání na tomto principu není prospěšné pro rozvoj včelařství.

    Navrhuji obnovit včelařské spolky, které lépe vyjadřují ducha organizování včelařů, to je společně pracovat na rozvoji včelařství. Rovněž doporučuji ve stanovách paragrafově vyjádřit jejich opravdovou nezávislost.  O budoucnosti a dalším vzestupu vždy rozhodovali a budou i nadále rozhodovat jednotliví včelaři sdružení ve včelařských spolcích. Nikdo jiný, než vzdělaní, moudří a pracovití včelaři to nedokáže. Skutečné činy mají skutečnou přínosnou hodnotu – ostatní jsou jen kecy.  Proto si myslím, že je nutno se vrátit k původnímu obsahu, struktuře a poslání včelařských spolků a tomu by měly odpovídat i nové stanovy. Nebrat vzor ze stanov z posledních padesáti let, ale vzor ze stanov například z roku 1920. Přitom nic nebrání, aby dobré zkušenosti z činnosti okresních a krajských výborů byly využity, ale nesmí to být na úkor svobodného rozhodování členů včelařských spolků, včelařských organizací. V každém případě OV jsou osvědčený volební obvod pro volby delegátů na sjezd. To by mělo zůstat. Bylo by možná správné ponechat mandát delegátům po celou dobu mezi sjezdy a tyto delegáty využívat při řešení problémů které přinese doba. A jistě by se našla řada podnětů, jak využít v rámci okresu učitele včelařství, chovatele matek apod. K tomu, aby byl udržován kontakt s ÚV a spolky by stačil okresní důvěrník, jak byl kdysi ustaven v roce 1947.

  Jinak soudím, že samotný návrh stanov je zbytečně rozsáhlý až rozvláčný, administrativně precizní, ale pro život málo použitelný. Jistě by se našlo mnoho, co je třeba uchovat – ne však dirigenti a nadřazenost nad spolky, aby funkcionáři OV a Ústředního výboru nevystupovali z pozice nadřízeného k podřízenému s přesvědčením, že příslušná funkce jim automaticky dává patent na pravdu vždy a ve všem. Proto všechny kapitoly v návrhu stanov, které se týkají okresního výboru navrhuji zrušit.

 

Plně souhlasím, že poskytování servisu členům je hlavním úkolem ČSV dávajícím smysl jeho dlouhodobé existenci.

Co se však týká naší 100 a více let staré historie, myslím, že nemáme zase tak mnoho důvodů tehdejší poměry v dobách začátků idealizovat. Stačí si všimnout toho počtu názvů různých spolků, ústředí, časopisů a jejich rychlých proměn v čase. Mnohé spolky neměly totiž dlouhého trvání, vznikaly i zanikaly často účelově, platební morálka, když už je o ní dále v textu řeč, bývala často tak špatná, že vedla během několika let k zániku spolků. Ano příteli, mám na mysli placení členských příspěvků a dodržování článků stanov v dobách života TGM. Jak se zdá, včelaři si dokázali tenkrát vytvořit takové stanovy, kterými se potom většina odmítala řídit…A tedy jak stanovy byly, tak i povinný odběr časopisu jako součást členství býval…

Pro mnohé se stalo „evergreenem“ zanadávat si na poměry, které v našich zemích panovaly v druhé polovině minulého století a hezky ty pozůstatky nesvobody protáhnout až do současnosti a všechno – tedy i současnou neschopnost – na ně svádět.

Politický systém dusící omezováním svobodného rozhodování inovace si vytvořil zásadní slabinu, která byla příčinou jeho zaostávání a pádu. Zobecňování ve vztahu k ČSV ale není na místě. Prožil jsem dobu svých včelařských začátků snad až do nástupu jisté včelařské zralosti v dřívějším systému a nikdy jsem neměl pocit, že by včelaři byli ve svých (v porovnání s onou idealizovanou starší dobou) mimochodem velmi stabilních a často aktivních ZO, utlačováni principem centralizovaného direktivního řízení, že by jim bylo tímto principem bráněno v inovacích, že by se tento systém byl uvnitř ČSV vůbec viditelně projevoval. Samozřejmě, že ve vyšších složkách ČSV se uplatňovala nedemokratická kontrola a řízení politickým systémem vlivem na personální obsazování nejvyšších postů, dále zde byly i povětšinou formální úkoly v rámci tzv. organizací NF, o mnohém vypovídají z dnešního pohledu úsměvné úvodníky v tehdejším časopise Včelařství, ale do odborných otázek tehdejšího v principu soukromého včelařského podnikání nikdo nezasahoval. Pamatuji mnoho racionalizačních výstav, včelařských zájezdů, přechod na systémy nástavkového včelaření, velké úspěchy plemenářské práce i potlačování nemocí včel, práci s mládeží, vysazování velkého počtu včelařských dřevin, přednáškovou činnost…Samá práce příteli, žádné „kecy“. Jen o ten daněprostý cukr jsme se nestarali, protože nebyl…

Vzpomínal jsem usilovně,  milý příteli, jak bylo včelařství uvedeným „centrálně direktivním řízením“ poškozeno. Nic se mi ale, kromě výroby včelařských pomůcek, kterou ČSV neorganizoval, a která zřetelně postrádala pozitivní vliv trhu, nevybavilo.

Hlavně mladým lidem se líbí heslo : „ Pořádek je pro hlupáky, inteligent ovládá chaos“. Jenže, jak léta běží, většina lidí pochopí, že chaos dokáže být mnohem nebezpečnější než pořádek a že i demokracie potřebuje řád, rozumnou míru povinností a práv, na kterých se přátelé tvořící nepolitickou zájmovou organizaci, spolek, společnost, hnutí, klub, sdružení, cech, lhostejno, jak to nazveme, dokážou dohodnout a tato pravidla dodržovat. Tato pravidla určují stanovy, které musí odpovídat požadavkům zákona 83/1990 Sb. Podle těchto požadavků je logické, že velká organizace sdružující téměř 50 000 členů má odpovídající hierarchii orgánů umožňující jí akceschopnost, tedy směrem k vyšším orgánům nevětvenou strukturu, kdy jeden vyšší článek svými kompetencemi zastřešuje a hájí zájmy několika článků nižších. To je struktura zajisté centralizovaná, ale nevidím důvod k tomu, proč by měla být direktivní.

Jestli dnes svazu něco reálně hrozí není to žádná centralizovaná struktura ale atomizace a rizika lobismu zájmových skupin vně i uvnitř ČSV.

 

Poznámka:

V roce 1934 s iniciativy prezidenta Zemského ústředí včelařských spolků na Moravě proběhla dotazníková anketa, zda by nebylo vhodné a prospěšné ustavit okresní výbory, nebo župní výbory, případně krajské výbory. Všechny včelařské spolky ustavení těchto výborů odmítly s tím, že chtějí ponechat současný stav. Tato situace přetrvalo až do roku 1960. Výjimkou bylo vytvoření župního výboru v roce 1943v době okupace, který však po krátké době zanikl, jelikož neznamenal pro činnost včelařských spolků žádný přínos.

 

Příteli, navrhuješ zrušení OV ČSV. V dnešní době je tento orgán v organizační struktuře ČSV tvořen většinou vybranými předsedy nebo jednateli všech ZO v okrese. Umožňuje koordinovat výměnu informací o situaci v důvěrně známé oblasti, léčení, včelařské vzdělávání i další aktivity kromě těchto klíčových. OV má také v současnosti nezastupitelné úkoly v administraci vyúčtování dotací, posuzování škod na včelařském majetku pro účely Svépomocného fondu aj. Naprosto nesouhlasím s tím, že OV nejsou dnes pro ZO ČSV žádnýn přínosem a že jejich činnost může nahradit jeden dobrovolný okresní důvěrník či koordinátor. Při podobných nápadech je třeba velké opatrnosti ! Řečeno slovy F. Kafky : lidé se dopouštějí dvou základních hříchů – NETRPĚLIVOSTI A LHOSTEJNOSTI. To má, jak  se domnívám, stále velkou platnost.

 

 

Poznámky ke kandidátům na vedoucí funkce v ČSV

 

  Nemohu posoudit jejich práci, a když jen, tak z povzdálí. Nynější předseda Mgr. Luděk Sojka a tajemník MVDr. Miloslav Peroutka mají nepochybně velkou zásluhu na zviditelnění Českého svazu včelařů, myslím si, že dobře a kvalifikovaně propagují včelařství na veřejnosti prostřednictvím médií. Z mého pohledu úspěšně spolupracují s Ministerstvem zemědělství a zajišťují jeho podporu včelařství. Pokud je to i jejich zásluhou, pak postupná rekonstrukce vzdělávacího centra v Nasavrkách je vynikající výsledek hodný uznání.

  Předseda svazu má mimořádnou zásluhu na rozvoji práce se školními dětmi prostřednictvím žákovských kroužků i nadějně se rozvíjející spolupráci v tomto směru a pochopitelně na výborné práci komise pro práci s mládeží. To ostatně platí i o RNDr. V. Švamberkovi Myslím, že si zaslouží ocenění jejich činnost při využívání podpory Evropské unie a Ministerstva zemědělství. Nepochybně mají zásluhu na zvyšujícím se kreditu, který požívá včelařství u veřejnosti.

  Je nutno mimořádně ocenit zavedení prodeje medu tzv. „ze dvora“. V Podstatě se vyřešil problém odbytu medu – největšího trápení devadesátých let a hlavní příčiny úpadku zájmu o včelaření. Od té doby přibývá včelařů i včelstev (někdy až moc). Obnovily se přirozené vztahy prodejce a kupce, výrazně se zvýšila konzumace medu. Kvalita medu a spokojenost zákazníka je tou nejlepší propagací českého včelařství a nic to nestojí. Podle mne je to v posledních letech největší pomoc každému včelaři. Díky za to.

      Co bych ústředí a jmenovitě předsedovi a tajemníkovi vytkl, jsou nedořešené ztráty u Včely Předboj, kde dosud nebyla vyvozena zodpovědnost. Nevím, zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu. To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka a pochopitelně právničku svazu Mgr. J. Machovou. Finančně to poškodilo včelařské organizace a jednotlivé včelaře, kteří nadějnému projektu uvěřili a byli zklamáni. Otřáslo to důvěrou včelařů ve vedení svazu a bez důvěry se nedá dobře pracovat.

 

Příteli, píšeš že práci posoudit nemůžeš – jen zpovzdálí. Některé soudy však vynášíš docela zblízka. Řekl bych, že buď znám nebo si myslím, že znám dobře předmět, osobu, okolnosti o níž chci něco veřejně sdělit a potom je legitimní to učinit. Jinak závěry vyznívají spíše v duchu starých pověstí včelařských, nehodných publikování tedy zveřejnění zvláště formou psanou, za níž by si měl autor stát. Protože slova plynou, avšak napsané zůstává.

Ovšem těší mě, že jsi nezapomněl, že mám také trochu zásluh za 25 let práce ČSV se včelařskou mládeží. Ostatní komentovat nebudu, to je záležitost dalších jmenovaných, kromě zásadní věci, jak píšeš, cituji : nedořešené ztráty u Včely Předboj – Nevím zda se jedná o manažerskou neschopnost nebo naivitu – To se vztahuje i na bývalého ředitele Včely Předboj RNDr. V. Švamberka…, konec citace.

Vážený příteli, za ta léta, co se známe si nevzpomínám, že by ses byl někdy ptal na Včelu Předboj. Byl bych Ti věc vysvětlil. Tady mám prostor omezený ale protože takové vyjádření je také útokem proti mé osobě, budu alespoň stručně reagovat.

Ve Včele Předboj jsem působil jako ředitel v létech 1999 ( od konce června ) – 2002 ( do dubna ). Byl jsem třetím ředitelem za období, kdy měl ČSV majoritu a tuto funkci obsazoval. Stav podniku při mém nástupu do funkce nebyl dobrý ani finančně, ani velmi slabým tržním podílem na vnitřním trhu baleného medu ani v exportu, kde Včela Předboj již dávno zcela ztratila svoji samostatnost a pozici úplně. Do budov a technologií se po roce 1990 prakticky neinvestovalo. Důvody velmi špatného stavu podniku byly vícekrát rozebírány v časopise Včelařství. Nemohu se k nim kvalifikovaně vyjádřit, protože tento podnik jsem poprvé navštívil v roce 1998. Sdělím jen čeho jsem byl svědkem a účastníkem a to nikoli zpovzdálí.

Podnik nakoupil v dobré sezóně roku 1999 ještě před mým nástupem do funkce dostatek medu ale neměl pro něj z výše uvedených důvodů tržní uplatnění ani v tuzemsku, ani v zahraničí. Je přitom smutnou skutečností, že do té doby pomohl a pomáhal některým jiným subjektům jak balícím med na vnitřní trh (např. prodejem technologií), výrobcům medoviny tak i některým exportérům, kteří prostřednictvím Včely Předboj realizovali své exporty a od Včely Předboj obratně podle svých potřeb a výhod med nakupovali a exportovali a v době, kdy se podniku medu nedostávalo jí med jako surovinu zase zpět prodávali. Bylo několik subjektů, které využívaly chybného rozhodování a chronických finančních potíží Včely Předboj. Tato spolupráce byla během několika týdnů po mém nástupu do funkce a pokusu upravit dosavadní spolupráci s jinými subjekty ve prospěch Včely Předboj jako podniku ČSV ukončena. Někteří konkurenti očekávali, majíce zřejmě dobré informace z různých informačních kanálů, že podnik neustojí finanční zátěž spojenou s potřebou výplaty peněz za odložené platby za vykoupený med. Šířili tuto atmosféru formou poplašných zpráv mezi včelaře a očekávali, že zásoby medu koncem roku nebo nejpozději počátkem roku 2000 od podniku koupí za minimální cenu, podniku tím vytvoří obrovskou ztrátu a odstraní tak do nové sezóny konkurenta překážejícího na trhu. Pod obrovským tlakem vysvětlování situace včelařům se mně podařilo získat čas k realizaci exportů i k vyřešení před mým nástupem uzavřených a aktuálně nevýhodných kontraktů. Včela Předboj začala exportovat samostatně a bez zprostředkování jinými českými exportéry. Med se podařilo realizovat za ceny zaručující zisk a v únoru 2000 se podařilo po intenzivních jednáních v zahraničí najít strategického a přitom nikoli výhradního partnera pro spolupráci při nákupu a exportu medu v roce 2000. Sezóna byla zachráněna, včelaři dostali zaplaceno i výkupní cena medu na českém trhu byla stabilizována na úrovni vyšší než by tomu bylo bez Včely Předboj. Kolik to přineslo českým včelařům v lepším finančním zhodnocení medu ze snůšek v letech 1999, 2000, 2001 asi nikdo přesně nespočítá. Stabilizace jen o 5 Kč lepší ceny ( minimální reálný odhad) na vnitřním trhu jen za tyto 3 roky znamená minimální přínos 100 mil. Kč. včelařům v České republice. Včela Předboj se jako mávnutím kouzelného proutku vrátila v roce 2000 z nuly na pozici nejsilnějšího exportéra českého medu.

Postavení na vnitřním trhu medu plněného do skleněných obalů zůstalo slabé v roce 2000 i 2001. Trh byl z větší části  obsazen a na tento konkurenční boj podnik neměl finanční prostředky. Na tomto trhu jsme však zůstali a rozvíjeli hlavně výrobky s větší přidanou hodnotou – hotelové porce, medovinu, nové výrobky jako med v tubách dodávaný firmě Emco či Pomazánkový med v kelímcích. Zavedli jsme systém dodávek cukru proti medu, široce nabízeli servis naplnění medu dodaného včelaři. Získali jsme dotaci pro potravinářské zpracovatele. Všechny tyto výsledky vyvolávaly až nečekaně silné reakce u konkurence včetně ( slušně řečeno ) nikoli přátelských telefonátů mé osobě. Podnik však i přes značná úsporná opatření, výkonové odměňování i propuštění řady pracovníků na konci letní sezóny 2000 stále neměl dostatek kapitálu pro trvalý i mimosezónní nákup medu a udržování jeho dostatečné zpracovatelské zásoby. Pro sezónu 2001 jsme měli zajištěnu spolupráci v oblasti exportu podobně jako v předcházejícím roce. Budoucnost podniku, vypořádání se s potřebou oprav a modernizace topného systému i z ekonomického hlediska i odpisy obecně vyžadovaly, aby podnikem ročně procházelo minimálně 1 000 tun medu a pro to potřeboval podnik disponovat potřebnými finančními zdroji. Bylo třeba zajistit surovinu celoročně a pro export i ze zahraničí. Zajistil jsem smluvně dodávky ze Slovenska i z Ukrajiny. Aby podnik získal potřebné finance byl vyhlášen úpis akcií. V případě jeho neúspěchu mohl budoucnost podniku zajistit pouze jeho prodej. Poté, co úpis akcií v roce 2001 pro nezájem včelařů, kterým tak bylo nabídnuto zachránit budoucnost podniku a jeho stabilizační úlohu pod ČSV na českém trhu, selhal, požadovaná částka nebyla upsána a Včela Předboj tak musela upsané prostředky vracet, zahájil jsem hledání strategického partnera pro zprvu odkup minoritního podílu a později i majority v podniku. Jednal jsem se zástupci několika významných českých i zahraničních potravinářských firem a o těchto výsledcích a analýzách pravidelně informoval dozorčí radu. Na závěr zůstali 3 vážní zájemci. Všem jsem poskytl podklady o situaci podniku, podnikatelský záměr a finanční plán na několik let dopředu a o závěrech jednání s těmito potenciálními investory ústně i písemně informoval dozorčí radu i vedení ČSV.

Protože jsem nebyl v roce 2002 členem žádného z nejvyšších orgánů ČSV, proběhl tento výběr volbou ÚV ČSV nezávisle na mé osobě. Smlouvu s dvojicí vybraných investorů jsem nepřipravoval ani jsem ji nikdy neviděl. Přesto jsem na základě referencí ze sekretariátu očekával, že volba byla správná a investoři budou mít zájem naplňovat podnikatelský záměr, který jsem jim stejně jako dalším v prosinci předcházejícího roku předložil. Změna chování obou pánů krátce po zmíněném březnovém zasedání ÚV ČSV byla pro mě obrovským zklamáním. Jejich přístupy k ekonomické, technologické i personální oblasti řízení podniku byly s mými názory náhle neslučitelné. Prakticky ze dne na den a stále ve funkci ředitele jsem byl zbaven elementárních pravomocí od nákupu topného oleje pro provoz teplárny k ohřevu medu až po možnost seznámit se s pracovními smlouvami nově přijímaných pracovníků, jejichž často jedinou kvalifikací byl příbuzenský vztah s novými vlastníky. Pracovat tam, kde to postrádá smysl, nemám ve zvyku a koncem března jsem podal písemně svoji první rezignaci k rukám tajemníka svazu. Byl jsem přesvědčován a přesvědčen, abych vydržel, tuším do 12. 4. 2002 k termínu valné hromady. Do té doby se ale stav nijak nezlepšil. Podal jsem tedy rezignaci ústním sdělením tajemníkovi opět před konáním této valné hromady na místě samém, s tím, že to sdělím akcionářům. Byl jsem opět přesvědčen, ať tak nečiním, že věc bude jistě vyřešena následující den. Nechtěl jsem, aby to bylo vnímáno jako vydírání z mé strany a abych tím poškodil stále ještě dobré jméno Včely Předboj. ( O tom, že podnik má špatné jméno a že ho přišli zlepšit, hovořili na veřejnosti prakticky jen noví vlastníci…) Záležitost jsme znovu posuzovali následující ráno na sekretariátu a odtud jsem odjel do podniku,… kde byl mezitím instalován nový ředitel, jeden z příbuzných…

Abych pravdu řekl, byl jsem tomu rád, protože jsem byl zbaven odpovědnosti za to co přichází a čemu jsem již nevěřil. Stačila pouze měsíční zkušenost a absolvování několika ostudných jednání s tuzemskými odběrateli medu, kterým místo výrobků byly nabízeny prázdné sklenice, s osvědčeným zahraničním partnerem, který přijel jednat o nových smlouvách a byl tlačen do akreditivu i se SVS. Na žádost vedení ČSV jsem zůstal v pozici člena představenstva. Jeden proti dvěma, bez pravomocí, a poté co se představenstvo od památné valné hromady ani jednou nesešlo, přesto, že se tak mělo dít každý měsíc, jsem podal písemnou rezignaci k rukám tajemníka ČSV na začátku července 2002 ( tentokrát již bez ochoty o záležitosti dále jakkoli diskutovat) a také další i poradenskou spolupráci  s firmou Včela Předboj jsem ukončil. To, co vím dále o existenci Včely Předboj, je, milý příteli, asi to samé, co víš sám z časopisu Včelařství.

 

Poznámky všeobecné

 

     1. Výhrady k přednáškové činnosti

  Mám výhrady k výšce ocenění přednáškové činnosti s přihlédnutím ke kvalitě některých přednášek. Domnívám se, že se někdy zneužívá přednášek základními organizacemi, okresními výbory tak i samotnými přednášejícími. Přednášky jsou využívány jako vhodný příspěvek do kapsy přednášejícího a do příjmové rozpočtu organizace. Hrubě to narušuje morálku. V některých případech jsem nabyl dojmu, že ani tak nejde o to, něco nového a podnětného sdělit, ale získat osobní prospěch, který by přednášející tak lehce nezískali chovem včel. Zažil jsem přednášky, které s přihlédnutím na rétorické schopnosti přednášejícího i jejich obsah by vyžadovaly, aby přednášející spíše platil posluchače. 

     Samotný systém přednášek, tak jak probíhá na velkých shromážděních, bez zpětné vazby seminářů a diskuzí, se mine účinkem – jedním uchem tam a druhým ven. Za dva dny posluchač neví, o čem byla řeč, poněvadž jsem nezaznamenal, až na malé výjimky, že by si posluchači dělali poznámky. Nehledě na to, že se mnohdy neustále opakují věčné pravdy, které již byly mnohokrát vysloveny.

    Domnívám se, že převážná část vzdělávání včelařů by měla být formou výkladu za použití předmětných nebo audiovizuálních demonstrací doplněných diskuzí. Původní ,,misionářská“ včelařská osvěta tak zůstala jen na řadových funkcionářích. Bylo by zajímavé vyhodnotit účinnost dosavadního vzdělávání z pohledu finanční náročnosti a porovnat jej s obdobím například první republiky.  Doporučuji porovnat vyúčtování přednášek a kurzů za celou ČSR – Český včelař 1920 s dnešním stavem.

 

Vážený příteli, netroufám si hodnotit, do jaké míry je ocenění přednáškové činnosti spravedlivé a jaká by měla být z tohoto pohledu jeho výše. Působí to na mě však dojmem, že má – li být toto ocenění nižší, a neříkáš ani jaké – rád bys asi výrazně zkrátil prostředky určené na vzdělávací činnost, jako velmi významnou a přímo klíčovou činnost zájmových svazů ze státních a unijních prostředků. Nezdá se mi, že by tento názor získal v ČSV většinovou podporu. Nemám nic proti “misionářské“ včelařské osvětě, vysoká úroveň vzdělávání však vyžaduje dobře připravený sbor učitelů včelařství a přednášejících včelařských odborníků se zajištěným průběžným „celoživotním“ vzděláváním na úrovni umožňující přenos aktuálních poznatků členům našeho svazu. Vzdělávání učitelů včelařství si žádá čas, příprava kvalitní přednášky je spojena s nemalou prací, čas se spotřebovává při cestě na přednášku a několik hodin přednášky je také náročný pracovní výkon. Rozumím, že za práci nechceš platit, ale vždyť za ni nedáváš ani korunu. Jestliže jste nespokojeni s přednáškou jako takovou, můžete navíc přece odmítnout potvrdit pracovní výkon na Dohodě o provedení vzdělávací akce a také předpokládám, že takového učitele včelařství již nepozvete podruhé a brzy, bude-li tak pokračovat, nebude vykonávat přednášky žádné.

Mně jsi pozval na přednášku opakovaně, tak jste snad nebyli nespokojeni…Jen bych poznamenal, že Tvůj odpor k tomu, aby přednášející dostali za svoji práci zaplaceno se projevil již na mé první přednášce, na níž jsem byl pozván den předtím, než se uskutečnila, musel přespat v improvizovaných podmínkách, přednášet následný den až odpoledne, přičemž se jaksi zapomnělo zajistit dohodu o provedení vzdělávací akce a ani na přímou úhradu cestovních nákladů, což je jediné, co by ZO něco stálo nic nezbývalo. Přijel jsem přesto i podruhé a to již, uznávám, alespoň dohoda byla. Mám to k Vám asi 300 km. No, nic ve zlém, ale z doslechu vím, že jiný renomovaný přednášející po podobné zkušenosti k Vám podruhé ze vzdálenosti jen „pouhých“ několika desítek km již odmítl přijet.

 

  2.  Výhrady k finančním kompenzacím úhynu včelstev

  V posledních letech se negativně na morálním profilu včelařů podepsaly pomoci včelařům na obnovu včelstev, kteří o ně přišli v důsledku tzv. cementového medu a v roce 2007 v důsledku přemnožení roztoče Varroa destruktor. Už samotná myšlenka nahradit ztrátu, že někdo něco opomenul a zanedbal nebo že neznal, je špatná. To určitě žádného včelaře nepovzbudí k aktivitě přemýšlení, sebevzdělávání apod. Když mu ztrátu uhradíme, tak proč by se snažil? Normální by bylo, aby se zajímal o to, proč sousednímu včelaři neuhynulo ani jedno včelstvo nebo jen několik. Navíc protože se vědělo, že peněz je dostatek, tak vychytralí včelaři si rovněž napsali úhyny a tyto fiktivní úhyny byly rovněž zaplaceny, protože se nedělá důsledná kontrola a na tuto kontrolu nejsou peníze (úhrada za ujeté kilometry). Totéž platí i o roce 2007, kdy v důsledku přemnožení roztoče v některých oblastech byly skutečně veliké úhyny, za které však mohou jen sami včelaři.

   Stojí za to zamyslet se, proč u některých velkých včelařů byly úhyny největší. Konkrétně jednomu velkovčelaři v obvodu naší ZO uhynulo z původního počtu 290 včelstev 200. Nikomu nic nenahlásil, protože není organizován v žádné ZO a pak koncem léta si jen vyplnil žádost a přes protesty výboru ZO mu byla vyplacena náhrada za ,,uhynulých“ 200 včelstev. To je mimochodem doklad o spásonosném poslání velkovčelařů, kteří mají povznést české včelařství. Zaráží mě, že Ministerstvu financí a Ministerstvu zemědělství, která peníze vydávají, tento stav nevadí.

   Pravda je taková – poctiví včelaři, kteří každoročně nemají úhyny nebo jen nepatrné, jsou ve velké nevýhodě oproti těm, kteří mají ztráty značné.  Včelařské organizace mají pochopitelný zájem, aby co nejvíce včelstev úspěšně přezimovalo. Tím, že včelaři mají vyplacenou podporu z 1D na nahlášená zazimovaná včelstva, to nemotivuje včelaře k tomu, aby všechna včelstva přezimovala.

    Navrhuji, aby původní suma zůstala na účtu základní organizace, odvod příspěvků proběhl podle nahlášených stavů a vyplacení podpory se uskutečnilo po jarní komisionální kontrole – např. k 15 dubnu.

Domnívám se a nejsem sám, že odklad výplaty, která by se týkala pouze vyzimovaných včelstev, by byl dobrou motivací pro včelaře, aby zvýšili péči o jejich přípravu na zimu. Po promyšleném zdůvodnění, by se o tomto návrhu dala přesvědčit i příslušná ministerstva.

 

Příteli, finanční kompenzace za uhynulá včelstva v podobě, která se Ti nelíbí, byla vyplacena jednorázově před 2 roky. Nepředpokládám, že by se brzy, pokud vůbec někdy, zopakovala. Ztráty onoho roku byly v okresech bez aplikace Gabonu zcela mimořádné, v naší ZO 50 % a u mě osobně 25 %. Byli včelaři, kteří ačkoli postupovali jako v každém roce, ztratili všechna včelstva. Na základě vlastní zkušenost proto nesouhlasím, že získané prostředky na obnovu stavů včelstev byly zneužity a stejně tak, že jsou zneužívány každoroční dotace 1D. Je na základních organizacích, aby při podzimním ošetřování proti varroáze například členové pověření aerosolovým ošetřením zjistili rozdíly proti hlášenému stavu. Nějaké zimní ztráty vždy budou a normální jsou do 10 %. Nesouhlasím s tím, že včelařům je jedno, jak velké tyto ztráty jsou, vždyť je to ztráta nákladů na zazimování včelstva – času, krmiva, matky, práce s plásty po uhynulém včelstvu apod.

 

 3.  Posílení vlivu ZO na rozmístění včelstev v katastrech

   V minulosti byl zaveden takový obyčej, že ZO měla pověření usměrnit rozmístění včelstev s přihlédnutím na úživnost prostředí a hustotu zavčelení. Bránilo se tím nedorozuměním, častým sporům a nevraživosti.

   V posledních letech někteří včelaři pochopili svobodu tak, že mohou omezovat práva druhých včelařů, například včelařů na stabilních stanovištích. Přitom včelařská organizace má dostatečný přehled, jak a kde by bylo možno další včelstva umístit, případně zřídit nová trvalá stanoviště včelstev.

   Myslím si, že svaz i Mze má velký zájem na rovnoměrném opylení kulturních i volně rostoucích rostlin na celém území. Bylo by vhodné, aby nějakou vyhláškou Mze byly pověřeny včelařské organizace k řízenému rozmisťování včelstev v jednotlivých katastrech. Tak, aby nikdo nebyl znevýhodněn a dosáhlo se optimální hustoty včelstev. Přednost by měli včelaři na trvalých stanovištích. Bylo by tím i zvýrazněno nezastupitelné poslání včely v přírodě.

   Pomohlo by, kdyby časopis včelařství zveřejnil optimální počty včelstev v okruhu doletu u jednotlivých typů krajiny a osídlení. Zabránilo by se tím hádkám, nesvárům a někdy i škodám na včelařském majetku. Uvádím to proto, že v regionu naší včelařské organizace máme evidovány nejvyšší počty včelstev od jejího založení před 90. lety. Začínají se nám v tomto směru projevovat potíže, které je nutno řešit.

 

K umístění včelstev na nové stanoviště potřebuje včelař souhlas veterinární správy a majitele pozemku. Tuto záležitost nejsme a zřejmě ani v blízké budoucnosti nebudeme schopni prostřednictvím ČSV regulovat. Bylo by možno vydat jen určitá doporučení. Souhlasím, že stanoviště včelstev by neměla být převčelená, protože rozvoj a vitalita včelstev může být snížena nedostatkem pylu. Podle Liebigova ekologického zákona minima kvalitu trvalého stanoviště včelstev určuje přítomnost a délka období s největším nedostatkem pylu. Také rizika většího nákazového tlaku na převčelených lokalitách velmi narůstají.

 

  4.  Nerovné podmínky chovatelů včel

  Nechápu a nejsem sám, proč se má včelařská organizace starat o „vychytralé včelaře“, kteří, aby získali více peněz, pod různými výmluvami důvody ukončují členství, ale včely chovají dále. Tento stav je kritizován několik let, přitom se nic nezměnilo, různě se to zdůvodňuje a rozkladný vliv na včelařské organizace pokračuje. Mnoho členů se na mě v tomto směru obrátilo s podivem, k čemu máme ústředí, když ani tuto zdánlivě jednoduchou věc nedovede zařídit.

   Být členem ČSV by mělo být výrazně výhodnější (oproti nečlenům) a ne naopak. Pokud ani tuto záležitost sjezd nevyřeší, jsme rozhodnuti řešit tuto věc v naší kompetenci a nápravu sjednat sami. O žádné spekulanty a prospěcháře se více starat nebudeme!

 

Příteli, je přece i na základní organizaci, aby vytvářela takové podmínky, že včelaři budou mít zájem v ní setrvat. Myslel jsem, že jsme se shodli, že ČSV je a má být především servisní organizací a poskytovat svým členům služby. Proč by měli odcházet včelaři ze ZO, která jim základní servis spojený s léčením, chovem, vzděláváním aj. aktivitami dobře zajišťuje ? Sjezd tento problém asi sotva vyřeší a kromě toho, myslím přece, že jsme se již také shodli v tom, že úkolem vyšších orgánů svazu nemá být nějaké centralizované direktivní nařizování…

 

    5.  Ne každému by mělo být povoleno chovat včely

       Doba primitivního a jednoduchého chovu včel pominula. I ve včelařství již dávno neplatí „ Bůh dal, Bůh vzal, Bůh budiž pochválen!“. Největší komplikace chovu včel způsobilo v posledních desetiletích rozšíření včelích nemocí a nákaz. S tím jsou spojené nové požadavky na znalosti i metodiku chovu včel. O tom, že by uchazeči o včelařství měli složit zkoušky včelařského minima (podobně jako u myslivců a rybářů) se mezi včelaři hovoří již mnoho let.

      Navrhuji, aby uchazeč o chov včel byl podroben zkoušce z minima znalostí a dovedností potřebných k obsluze včel. Bez úspěšného složení zkoušky včelařského minima, by nemělo být dovoleno chovat včely. Nařízení v tomto smyslu by mohlo vydat Ministerstvo zemědělství v součinnosti se Státní veterinární zprávou.

   Každá základní organizace by vybrala komisaře, kteří by byli připraveni SOUV-VVC, o.p.s., Nasavrky, které by rovněž stanovilo rozsah a obsah zkoušky. Předešlo by se velkým komplikacím, které mají s novými včelaři základní organizace. Dosavadní praxe přivodila situaci, že někteří včelaři ani po deseti letech včelaření tyto základy neovládají.

       Naše ZO ČSV Hodonín v roce 2009 uskutečnila jednoroční kurz pro zájemce o včelařství v rozsahu 4 hodin měsíčně. 1/3 kurzistů (7) měla vysokoškolské vzdělání a přesto po uplynutí 4 měsíců je musel vedoucí kurzu hodně přesvědčovat, aby si pořídili včely již v roce 2009 (měli obavy, že by na chov ještě nestačili). V letošním roce již téměř všichni chovají včely.

 

Tento námět má určitý racionální základ ale realizace i právní zakotvení by nebylo jednoduché. Včelařů je téměř 50 000. Budeme rozlišovat zda včelař, který začal před 5ti lety je již zkušený a ten, co začal před rokem ne. A co včelař, který prošel včelařským kroužkem? A co když někdo prohlásí, že již dříve někde jinde včelařil delší dobu a získal praxi. Budeme to detektivně prověřovat ? Nebo se budeme všichni zkoušet navzájem ? Kdo by potom byl „zkušebním komisařem“ ? Musel by mít vyšší úroveň vzdělání a od ČSV nebo od MZ delegovanou pravomoc zkoušet ? Abychom byli spravedliví, kromě zájmových organizací se zkouškami – myslivců a rybářů, jsou zde také zájmové organizace bez zkoušek – chovatelé či zahrádkáři. Náš předmět zájmu je přitom právě na pomezí práce na oploceném pozemku či zahradě a ve volné přírodě…Proměnných, které je třeba posoudit je více, než abych k tomu mohl zaujmout jednoznačné stanovisko.

 

  6. Připomínky k časopisu včelařství

    Domnívám se, že dva včelařské časopisy Včelařství a Moderní včelař jsou nadbytečné. Bylo by žádoucí, aby se spojili v jeden časopis. Odbornost by měla najít prostor na úkor prezentace vybraných organizací, které často zabírají celé strany (viz Vyšehradští včelaříci, farma Lom apod.), stranění některým tendencím ve včelařství (velkovčelařství*), které jsou často v rozporu s potřebami přírody (opylování = 90% užitku včel).  Ubrat pochlebování některým funkcionářům (nemají to zapotřebí).

   Prostě časopis méně obrázkový a více odborný. Tak, aby čtenář místo obrázků z Apimondie a Apislavie našel hodnotné informace z odborných sekcí těchto kongresů a nemusel to hledat ve slovenském Včelárovi. Nic nemám proti obrazové části, ale jak říkají klasici JW a VB „přiměřeně, přiměřeně“.  Jinak konstatuji, časopis je atraktivní. Věřím, že se mnoha včelařům líbí a při zachování jeho vkusné úpravy by prospělo zkvalitnění jeho obsahu. Toho by se dosáhlo spojením obou redakcí. Jak jsem informován, Moderní Včelař by se tomu za určitých podmínek nebránil.

 

Ke spojení by musela být vůle. Zatím jsou oba časopisy v podstatě konkurenční, cílící na stejné čtenáře. Časopis Moderní včelařř je tiskovinou PSNV, která je tvořena většinou také členy ČSV. Je to částečně specializovaná skupina členů svazu a tomu odpovídá i vlastní časopis. V zahraničí je více včelařských časopisů v jediném státě běžné, aniž by vyvolávalo nějaké větší rozpory. Mají buď regionální charakter nebo užší odborné zaměření. S potěšením mohu konstatovat, že vztahy mezi vedením ČSV, časopisem Včelařství a redakcí Moderního včelaře jsou na podstatně lepší úrovni než před několika lety. Rád bych také zde přispěl k jejich dalšímu zlepšování.

 

*K propagaci velkovčelařských  provozů, tak jak probíhá řadu let v časopise, mám tuto poznámku. V posledních 20 letech se chovatelé včel rozdělili na včelaře v pravém slova smyslu, vycházející z Evropské tradice a na výrobce medu, kteří v USA a Kanadě tvoří tzv. medný průmysl. Jít cestou velkochovatelů včel, je podle mého mínění cesta do pekel. To ostatně dokládají poslední zprávy z USA i Kanady o vysokých úhynech v důsledku včelích nemocí i nešetrné manipulace se včelstvy.

 

   Budou-li vyřešeny dvě podstatné věci, bude to pro mne výrazné znamení, že ve svazu je vůle v této významné oblasti činnosti ČSV  vykročit kupředu:

1. Na stránkách časopisu včelařství bude otevřená diskuze o všech palčivých otázkách, kterými žijí včelaři. V tomto ohledu nesmí být žádné omezování, a to nejen před sjezdem.

2. Obě redakce se dokáží domluvit, vytvoří jeden časopis, který bude vyjadřovat jednotu ČSV a bude místem včelařské osvěty a poučení jak pro začínající tak i velmi pokročilé včelaře.

 

Je nutné se k sobě přibližovat, ne vzdalovat – to platí i o vztazích a překonávání různých zbytečných nedorozumění mezi malovčelaři a velkovčelaři, mezi nástavkáři a ostatními. Potřebujeme se navzájem, a proto hledejme a nacházejme v podstatných otázkách shodu a vzájemnou důvěru.

Posílám tyto připomínky sjezdu ČSV v dobré víře, že nezapadnou a že neskončí někde v šuplíku. Byl bych spokojen, kdyby byly podnětem k zamyšlení „Kam že to kráčí české včelařství“.

 

Tomuto závěru jsem příteli rád. Už jsem měl z prvně uvedené poznámky k „velkovčelařským provozům“ profesionálních včelařů obavy, že bychom tyto měli odmítat, nepomáhat jim, či s nimi nespolupracovat. Tak by to rozhodně nemělo být. Skuteční profesionální velkovčelaři jsou nuceni k používání moderních a racionálních forem práce a mnozí malovčelaři se od nich i pro svůj provoz mají čemu přiučit. Kromě toho velkovčelařské provozy často produkují matky vyšších stupňů chovu a zásobují trh osvědčenými včelařskými pomůckami.

Dovětek:

Domnívám se, že na vypracování zcela„nových stanov“ bylo málo času. Skutečná diskuze teprve započala, proto navrhuji, aby se sjezd sešel ve dvou termínech. První část sjezdu by se uskutečnila 4. - 5. v12. s plánovaným programem, kromě schválení nových stanov. Přibližně za půl roku by se delegáti sešli k projednání a schválení nových stanov. Stanovy máme, dosud nám postačovali, tak snad dalšího půl roku ještě vydrží. N a oponenturu a případné návrhy by si získalo dostatek času. Dala by se tím i možnost, aby návrh nových stanov i připomínky projednali výroční členská schůze, čímž by delegáti sjezdu získali silný mandát k jednání. Možná „pohled zdola“ by stanovám prospěl, protože „dole“ se koneckonců rozhoduje o úrovni českého včelařství. Doufám, že moje připomínky nepostihne cenzura a budou zveřejněny na webových stránkách ÚV ČSV k vyjádření včelařům.

Příteli, že bylo málo času, je nesporné, mám jen stručný dovětek. Kdo to zaplatí? To by nebyla v žádném případě levná záležitost. Stanovy je možno v případě potřeby doplnit i směrnicí či směrnicemi, aniž by se základní konstrukce stanov až do následujícího sjezdu měnila.

 

Vladimír Uhrovič

předseda ZO ČSV Hodonín

Mikulčice 54

 696 19 Mikulčice

 

Zdraví Vás

 

RNDr. Václav Švamberk – autor komentáře

 

22.11.2010 20:15

Bude výkonná rada opravdu výkonná ?

Byl jsem již také jednou, byť v dobrém, pokárán za délku příspěvků, a proto chci být tentokrát stručný.

Složení výkonné rady bude pro činnost ČSV v následujícím období velmi důležité. Jak jsem uvedl v příspěvku z 5. 11., upřednostňuji složení výkonné rady na základě výběru a návrhu nově zvoleného předsedy ČSV. To ale nemá za cíl snižovat úlohu a pravomoci ústředního (republikového) výboru. Právě proto bych upřednostnil postup sestavování výkonné rady uvedený ve zmíněném příspěvku, kdy by měli členové ústředního (republikového) výboru dostatek času se v klidnější posjezdové atmosféře individuálně vyjádřit k návrhu předsedy a přispět tak společně ke složení výkonné rady s neformální důvěrou většiny členů orgánu s nejvyšší rozhodovací pravomocí mezi sjezdy.  

Protože však takový postup nemá zatím všeobecnou podporu a na sjezdu tak budou zřejmě kandidáti na funkci předsedy nuceni návrhy na složení "svých týmů" prezentovat a tyto budou předmětem volby na místě samém, jednám stejně jako ostatní kandidáti s potenciálními členy výkonné rady. Preferuji jedenáctičlennou výkonnou radu složenou z 10 členů a předsedy. Cílem je vytvořit akceschopnou radu tvořenou členy ČSV s vyváženou kombinací zkušeností z různých oblastí a současně se schopností na základě přátelské komunikace vytvářet a pomáhat realizovat nové a pro členy ČSV užitečné náměty. Z přátel, které jsem oslovil, mě nikdo neodmítl. Návrh, na kterém pracuji, není uzavřen. Chtěl bych proto touto cestou požádat každého člena ČSV, zvláště pak delegáty sjezdu, členy současného i kandidáty do budoucího ÚV, o zaslání návrhů na členy výkonné rady na moji e-mailovou adresu. Přednost mají přirozeně kandidáti do nového ÚV, kteří mají mít ve výkonné radě výraznou většinu. Velmi rád k těmto návrhům přihlédnu při sestavování konečného návrhu na složení výkonné rady.

Závěrem, protože na otázky je třeba dávat odpovědi, bych chtěl vyjádřit svůj názor na výkonnost výkonné rady. Jde spíše o její akceschopnost. O přímý výkon rozhodovacích pravomocí z oblasti jednání za Český svaz včelařů jde v případě výkonné rady jen v omezené míře dané většinou měsíčními prolukami mezi jednotlivými schůzemi. Vlastní výkon rozhodovacích pravomocí tak zůstává na předsedovi, členech výkonné rady pověřených místopředsednickými pravomocemi ale především na tajemníkovi a sekretariátu, kteří jsou celodenně k dispozici pro výkon práce. Úkolem výkonné rady přirozeně není výkon této práce samotné, tímto úkolem má být stanovování prostředků k dosažení cílů, daných úkoly schválenými ústředním výborem, napomáhání jejich realizaci na základě svých znalostí a zkušeností prostřednictvím sekretariátu ale také nižších organizačních jednotek svazu a sledování a kontrola jejich dosahování s důvěryhodnou zpětnou vazbou na jednáních ÚV. V tom se činnost výkonné rady podle mých představ více blíží principu fungování rady dozorčí.

Cílem výkonné rady má být maximálně pomáhat funkčnosti a takovým aktivitám ČSV, které budou pro následující období naplňovat poslání svazu jako servisní organizace pro své členy. Právě v tom spatřuji hlavní smysl existence ČSV. 

Za všechny zaslané návrhy Vám předem děkuji.

Václav Švamberk

05.11.2010 00:15

Tři principy a jedna poznámka ke stanovám a organizační struktuře ČSV

 Český svaz včelařů je zájmovou a nikoli politickou organizací. Jeho primárním cílem není řídit a nastavovat pravidla „své“ včelařské veřejnosti. Jako organizace nepolitická nemá ani prostředky, kterými by určitý způsob chování členů mohl a měl po nich vymáhat. Na druhé straně pro funkčnost a akceschopnost organizace jsou nezbytná jasná pravidla daná srozumitelnými a jednoznačně aplikovatelnými články stanov. A protože žijeme ve společnosti demokratické, je potřebné, a dokonce tomu tak i musí být z hlediska schvalování stanov všech občanských sdružení v ČR, aby stanovy respektovaly demokratická pravidla výstavby organizace.

O čem tedy, podle mého názoru, stanovy mají být:

 

1. Demokratický princip vytváření struktury zdola ( a nikoli naopak )

V praxi to znamená, že na všech organizačních stupních se funkce obsazují volbou. Přímá volba členskou základnou má mít přednost ve všech případech, kde je prakticky proveditelná – do výborů a funkcí v základních organizacích, delegátů a kandidátů do okresního výboru. V ostatních případech do orgánů ve svazové struktuře vyšších se uplatňuje volba prostřednictvím zastupitelů, kterými jsou již zvolení funkcionáři nižší organizační složky. Tito zastupitelé ( funkcionáři ) tak vybírají své zástupce do funkcí ve vyšších orgánech, což mohou činit jak ze svého středu, tak i mimo něj. Mimo něj však jen za předpokladu, že volení funkcionáři jsou volitelům osobně známi a jsou li voleni do vyšších orgánů svazu, že je také známo vyjádření k jejich činnosti v ZO, tj. kladné stanovisko základní organizace,v níž je člen volený do vyššího orgánu svazu organizován.

Každá volba má být tajná a zvolený funkcionář má mít prokazatelnou podporu více než poloviny oprávněných volitelů.

Výjimkou je volba v případě, že na funkci je jediný kandidát nebo složení orgánu předpokládá zastoupení každé nižší organizační složky, která kandidovala pouze jediného kandidáta. Potom může být volba veřejná i tajná a volitelé mohou hlasováním předcházejícím bezprostředně volbě rozhodnout, zda tato volba bude veřejná či tajná a zda o každém kandidátovi bude hlasováno zvlášť nebo v případě zjevného konsensu o složení voleného orgánu vcelku.

Je-li více kandidátů na obsazení určité funkce, pak volba musí být vždy tajná a pokud v prvním kole nezíská žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech právoplatných volitelů, postupují do druhého kola volby dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a zvolen je ten z nich, kdo získá v druhém kole více hlasů.

 

2. Nedělitelnost řídících kompetencí a jejich delegovatelnost

Pouze vyšší orgán a jeho nejvyšší představitelé je(jsou) oprávněn(i) jednat jménem všech organizačních složek, jimiž byl(i) ve svazové struktuře odspodu zvolen(i). Nejvyšším orgánem ČSV je ústřední či republikový výbor – na názvu příliš nezáleží. Za ústřední výbor mezi jeho zasedáními jedná předseda ČSV, který pro zajištění této činnosti ve všech směrech aktivity svazu navrhuje ústřednímu výboru složení výkonné rady ( současného předsednictva ). Kompetence předsedy jsou kompetencemi delegovanými ústředním výborem. Kompetence místopředsedy ( místopředsedů ), členů výkonné rady a tajemníka, který není volen v rámci organizační struktury svazu a jehož pracovní místo ( v pozici zaměstnance ČSV ) je obsazováno na základě řádného průběhu výběrového řízení, jsou kompetencemi delegovanými předsedou ČSV.

Návrh na složení výkonné rady předkládá ústřednímu výboru s dostatečným předstihem i se stručným zdůvodněním předseda ČSV. Absolutní většinu v tomto orgánu musejí mít členové ústředního výboru, avšak současně se musí jednat o skupinu se schopností bezproblémové týmové práce s přehledem v různých oblastech svazových aktivit. Proto by bylo v tomto případě omezení na členy ÚV ČSV neúčelné. Vždy se však musí jednat o členy ČSV. Protože výkonná rada představuje velmi důležitý článek svazové hierarchie, doporučoval bych, aby návrh složení výkonné rady včetně zdůvodnění rozeslal předseda ČSV během 2 týdnů následujících po sjezdu všem členům ústředního výboru k vyjádření. Na základě připomínek tento návrh případně upravil a jeho konečnou verzi poslal současně s pozvánkou na první posjezdové zasedání ústředního výboru. Na tomto by mělo být složení výkonné rady potvrzeno tajnou volbou každého navrženého člena zvlášť. Za případně nezvolené členy tohoto orgánu by byl předseda povinen předložit stejným způsobem do březnového zasedání ústředního výboru nové kandidáty.

V případě, že by však nebyla zvolena většina z předsedou navržených členů výkonné rady, předseda by podal rezignaci a ústřední výbor by provedl volbu nového předsedy, přičemž rezignující předseda by mohl mít ještě druhý pokus na sestavení výkonné rady.  

 

3. Odpovědnost každého orgánu tomu, který jej zvolil, a odvolatelnost každého orgánu tím, který jej zvolil nebo podle demokraticky přijatých stanov ustavil a nezávislost kontrolních orgánů ČSV

Zahrnuje kromě posledního odstavce předcházejícího principu obecný princip odvolatelnosti každého řídícího či vyššího orgánu svazu vždy tím, který jej zvolil, a to vždy nadpoloviční většinou všech právoplatných volitelů. I člen ZO ČSV tak může být vyloučen, shledá-li k tomu většina členů ZO ČSV dostatek důvodů a stejně tak předseda ČSV může být odvolán z funkce, shledá-li k tomu dostatek důvodů většina členů ústředního výboru na kterémkoli zasedání.

Pokud by však byl odvolán předseda ČSV, automaticky zanikne mandát všem členům výkonné rady a tuto si pod kontrolou ústředního výboru sestaví podle svého návrhu nově zvolený předseda ČSV.

Po dobu, kdy není ustanoven předseda ČSV, jedná za ČSV a jeho ústřední výbor tajemník.

Vůči veškerým rozhodnutím, která mají charakter trestu ( napomenutí, odvolání z funkce, vyloučení ) má mít postižený člen ČSV právo na odvolání. Toto právo by mohl uplatnit bez zbytečného odkladu u nejbližšího vyššího kontrolního orgánu svazu – kontrolní a revizní komise vyšší organizační složky. Jestliže tato nerozhodne ve prospěch potrestaného včelaře, měl by tento člen mít právo obrátit se na Rozhodčí komisi ČSV. Pokud ani tato neuzná, že potrestaný včelař je v právu, vstoupí rozhodnutí v neprospěch člena v platnost a nelze jej již revokovat.

 

Stručně řečeno, stanovy a jednací řády mají sloužit k tomu, aby veškeré kompetence byly jednoznačné a neduplicitní. Jinak by celá konstrukce připomínala strom bez vrcholu a když stromu uříznete vrchol a zbavíte jej tak apikální dominance ochotně se často větví a v onom rozvětvení se po čase rozlamuje a hnije...Komu to prospívá ? Názory, že pozice předsedy vůči sekretariátu a výkonné radě nemá být silná, protože by to bylo nedemokratické a autoritářské, považuji za nesprávné. Jsem tohoto názoru i přesto, či právě proto, že se v tomto příspěvku jednoznačně stavím za strukturu ČSV postavenou na principech zastupitelské demokracie a určitě ne na principech osvícenského absolutismu! Kterýkoli z orgánů svazu má skládat účty tomu, kdo jej zvolil a jím je i odvolatelný ( tj. předseda a výkonná rada se ze své činnosti zodpovídá ÚV a jím by měli být odvolatelní ).

Kontrolu toho, že jednání svazových orgánů je v souladu se stanovami a dalšími interními směrnicemi schválenými ČSV, pak provádí ve stanovách uvedené kontrolní orgány.

 

A o čem stanovy být nemusí ?

Například část věnovaná Cechu je určitým appendixem a ve stanovách by být nemusela. To tam může být přece zrovna tak být samostatný oddíl s názvem : Pracovní skupina nástavkových včelařů, Sekce komerčních včelařů apod.

Myslím, že by bylo vhodnější obecné ustanovení ve stanovách, že ČSV umožňuje vznik specializovaných zájmových uskupení, tvořených členy ČSV, a po posouzení jejich programových dokumentů stanovujících cíle a význam těchto uskupení s celorepublikovou působností pro české včelařství ÚV rozhodne o návrhu na zařazení nejvyšších představitelů těchto specializovaných zájmových uskupení do odborných komisí ČSV nebo, v případech hodných zvláštního zřetele, o postavení těchto představitelů ve svazové struktuře na roveň s předsedy odborných komisí.

Ale to je již jen jedna poznámka navíc, nikoli tak zásadní jako výše uvedené principy. Důležitá je totiž i přehlednost a jednoznačná struktura stanov.

 

Hezký den všem včelařům dobré vůle.

 

Václav Švamberk

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

Kontakt

RNDr. Václav Švamberk

vsvamberk@volny.cz

Vyhledávání

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode