Kytka jedna, kytka dva...

 Občas si vzpomenu na slova v nadpisu tohoto blogu ještě z dob vysokoškolských studií. Na rozdíl od některých novodobých absolventů si pamatuji i po řadě let na všechny své učitele. Výše zmíněné sousloví použil můj vysokoškolský profesor botaniky, sarkasticky popisujíce příhodu, která se mu stala při botanickém průzkumu chráněného území, když byl dostižen jistým ochráncem, který se rozhodl udělit panu profesorovi pokutu, poněvadž utrhl pro sbírkové účely několik bylin.

Profesor, přestože držel v rukou rostliny běžné a nikoli chráněné byl horlivostí orgánu ochrany vcelku potěšen, protože však pořádek musí být, dovolil si požádat o stvrzenku, co že to vlastně z chráněné biocenózy odebral a tím územní stabilitu ohrozil. 

Rozohněný orgán ochrany přírody bez meškání vystavil 2 stvrzenky. Na jedné stálo KYTKA 1 a na druhé - hádejte...

Když sleduji po desetiletí situaci v oblasti ochrany přírody, což je velmi specifická forma managementu, a vidím různé kroky a jejich důsledky, ono se vlastně není příliš čemu divit. Za mnoha neúspěchy jsou fundamentální neznalosti a představa, že řídit něco a někoho, rozhodovat o něčem a o někom je snadné, když mám dobrou vůli. Ono je to však často spíše tak, že dobré úmysly dláždí cestu do pekel.

Bez znalosti věcí je složité něco chránit i dobrým věcem pomáhat obecně. Již Karel Linné říkal, že pravé poznání začíná poznáním druhů. ( Vera cognitio ab cognitione specierum initantur. )

Hlavně děti by měly být vedeny k tomu, aby jim poznávání jednotlivostí a jejich skládání do mozaiky souvislostí činilo potěšení. Hezky se o tom píše ale těžko se na této záslužné věci pracuje. Těm, kdo tak činí, patří dík.