Užijme času, ten rychle ubíhá.

Tři sloupy českého včelařství

22.08.2013 22:46

 

Měsíc, který každoročně celý spadá do podletí se pomalu chýlí ke svému závěru a s touto dobou přichází čas bilancování. Čas hodnocení přínosů a spotřeb, výnosů a nákladů, práce ve prospěch celku i destrukčních aktivit.

Včely mají bilancování jednoduché – „sosákem se nic okecat nedá“. Vegetační sezóna směřuje ke konci, snůška je za námi, co včelstvo v čase vymezeném vývojem přírody nevytvořilo, ať již se jedná o snůšku medu nebo obnovu pracovní energie výchovou dostatečně početné, parazity a nemocemi nepoškozené generace zimních včel, to se již s brzy očekávaným nástupem podzimu změnit nedá. Letošní vegetační sezóna byla poměrně extrémní. Květnové snůšky, rozhodující o celkovém výnosu medu, byly pro chladné a deštivé počasí mimořádně slabé a nepřízeň počasí postihla na většině území ČR, snad jen s výjimkou některých lokalit západních Čech, i snůšku akátovou. Po záplavách, které jsou spojeny s plošným zvýšením zásob půdní vláhy i vyšším buněčným tlakem šťáv s obsahem asimilátů v rostlinných pletivech sítkovic za současné likvidace populací některých nepřátel producentů medovice (např. zemních vos) se jako obvykle vytvořily podmínky pro podstatně prodlouženou snůšku medovice. V závěrečné fázi této snůšky bývá výskyt melecitózních medů častý a nejinak tomu bylo i v letošním roce až do přelomu července a srpna. V podobné situaci jsme však byli již vícekrát a včelaři a následně včelstva se s tím dokázali vypořádat.

 S problémy a složitostmi se má ostatně zacházet tak, jak si zaslouží. Řešit je a překonávat prací ve prospěch celku a bez zbytečných slov.  Jen tak se daří přežití včelám po miliony let, jen tak udržíme jednotné naše včelařské společenství směřující s blížící se změnou občanského zákoníku k dřívějším principům spolkové činnosti, z nichž ovšem dnešní struktura našich včelařských organizací často kontinuálně vznikala. Tato legislativní změna s sebou nenese zlepšení ani zhoršení pro práci včelařů ani spolkovou činnost. Nemá smysl se na chystané změny odvolávat, včelaře strašit či dokonce skrytě či zjevně vyhrožovat možnými důsledky štěpení svazu, které by si možná někteří  i skrytě přáli. Tak jako dobrý včelař, hospodář, usiluje o udržení jednoty svých včelstev, která je zárukou jejich síly a zdraví i prosperity celé včelnice, tak také ví, že výjimečně jsou některá včelstva  nezdárná a rojit se chtějí doslova za každou cenu. Potom přicházejí ke slovu razantnější chovatelská opatření ale někdy i potom roj vyletí, protože snad touha některých po oddělení je nepřekonatelná. Některé roje mohou uspět, jiné nikoli, některé další ztratí brzy matky a jejich dělnice se vrátí a někdy i vžebrají zpět. Takové jsou již zákony přírody, někdy nikoli nepodobné těm společenským.   

Odvážím se tvrdit, že jednota Českého svazu včelařů jako organizace sdružující 97 % českých včelařů má pro budoucí prosperitu  českého včelařství stejný význam jako udržování nerojivých včelstev pro úspěch včelařského provozu.  Je tím hlavním, centrálním sloupem podepírajícím celou konstrukci a dosavadní stabilitu oboru včelařství v České republice. Ohrožování stability oboru destrukcí tohoto sloupu považuji za největší zločin na dědictví vytvořeném v mnohem obtížnějších podmínkách a zanechaném nám našimi předky za posledních 150 let.

Konstrukci podepřenou centrálním sloupem jednotné organizace, bez níž by bylo více než obtížné jednání o podpoře oboru v rámci ČR i EU a která současně nikomu nebrání v jeho čestném rozvoji individuálních zájmů a snah,  však podepírají další dva sloupy.

Sloup jednotné praxe spočívající ve společných a jednotných zásadách zdravotní péče v chovech včel a společných zásadách plemenářské práce.

Sloup společného systému efektivního přenosu poznatků vědy a výzkumu do včelařské praxe prostřednictvím časopisu, včelařských překladů, přednášek, činností včelařských kroužků mládeže či s využitím současných IT technologií.

Na všech těchto úkolech pracují odborné komise našeho svazu s jasně stanovenými úkoly. Některé úkoly jsou plněny lépe, jiné se daří naplňovat hůře a jsou i takové, kde si odborné komise stěžují na zjevné chyby v původním rozpracování úkolů vůbec. Potom ovšem překvapuje, že takové úkoly byly nejvyššími orgány svazu v době, kdy jsem nebyl jejich členem, přijímány. Ovšem, chyby se dějí a lidé nejsou neomylní, pro vzniklou situaci i některé její motivy dokáži nalézt pochopení a lze je i napravit, je ovšem smutnou skutečností, že se dějí také pokusy zamlčovat či přenášet chyby a hrubé nedostatky v práci na představitele svazu, kteří  s nimi nemají nic společného, a vytvářet atmosféru obstrukcí, vzájemné nedůvěry a bezobsažných pomluv. A zde je bohužel namístě i konstatování, že každá tolerance má své meze.

Při volbě v lednu loňského roku jsem však i s takovou variantou musel počítat. Proto jsem všem slíbil, že se budu držet zásady: „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ Boj za tři sloupy, na kterých stojí stabilita včelařství v České republice, a které představíme na blížícím se kongresu Apimondie, za to stále stojí, přátelé.  

 

Václav Švamberk

Kontakt

RNDr. Václav Švamberk

vsvamberk@volny.cz

Vyhledávání

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode