Malé zamyšlení před adventem
Necelé dva týdny před adventem vstupuje příroda do nejhlubší fáze vegetačního klidu a stejně tak i naše včelstva do fáze s nejnižší energetickou potřebou v bezplodové fázi životního cyklu. Je to doba ticha, odpočinku, pokoje, klíčová doba pro likvidaci zbytků populace jednoho z našich úhlavních nepřátel - roztoče Varroa destructor. Tak to vnímám, že nepřítelem nás včelařů je nepřítel našich včelstev.
Občas to někteří z nás vnímají jinak, bez ohledu na roční dobu i jisté kulturní zvyklosti či blížící se sváteční čas si nepřátele snad poněkud překvapivě personifikují do osob přátel, jak je dobrým zvykem se v naší organizaci oslovovat.
Informační technologie dnes umožňují každému vyjádřit svůj názor. To vnímám jako velmi pozitivní základ demokratické diskuse. Je to stav na míle vzdálený tomu, co předcházelo v době nepříliš vzdálené. Zvykli jsme si na to a je to dobře. Použití internetu k vyjadřování vlastních názorů má ovšem i svá úskalí. Někteří přátelé se vyjadřují zkratkovitě, někdy se zdá že obsah a dosah svého sdělení příliš nedomýšlí. Stačí se podívat na komentáře pod běžnými příspěvky na webových portálech kolik zášti a hrubosti se v nich často ukrývá. Moje práce i ta svazová mně nedává mnoho časových možností sledovat co kdy a kdo o vedení ČSV či mé osobě napsal, protože odpovědnost spatřuji především za naplňování programu 9. sjezdu i toho programu, s kterým jsem v lednu letošního roku před Republikový výbor ČSV předstoupil. Přesto jsem v tomto měsíci po posledním zasedání RV ČSV dostal několik e-mailů s upozorněním na určitá sdělení obsahující interpretace skutečností, k nimž by bylo vhodné se vyjádřit. K rozhodnutí se vyjádřit mně tak přiměl obsah aktuální diskuse i zpráva adresovaná mně včera jedním z přátel z tohoto webu.
Přítel píše poněkud otevřeněji to, co se mohou domnívat i jiní na základě nedávno zveřejněných příspěvků :
"Prosím pěkně Pane Švamberku, nestřílejte nám po našich námi zvolených včelařských zástupcích. To by vám třeba taky mohla být naše republika malá, pokud by si to někdo příliš vzal k srdci a převzal v tom směru iniciativu. A nemyslete si, že je to úplně nemožné, že nemůžete narazit na nepravého. Tlumte prosím takové řeči a vlivy ve svém okolí."
S jistým údivem jsem si přečetl tento vzkaz. S údivem především proto, že nemám ve zvyku po někom střílet, což zajisté pisatel myslel obrazně, nemám však ve zvyku ani na kohokoli útočit, vyjadřovat se urážlivě, překrucovat fakta, natož nepravdivě informovat. Nikdy v životě jsem na nikoho neútočil a nemám problém s diskusí s lidmi širokého názorového spektra.
Jsem svědkem určitých pokusů z posledních dnů o poněkud (mírně řečeno) nepřesné informace o dění. Bohužel i informace o dotacích a jejich určení daném platnými pravidly jsou vykládány natolik chybně, že by to mohlo zpochybnit jejich trvání v budoucnu a nemalé úsilí, které jsem v této věci v letošním roce vynaložil. Žádná část dotace není určena k tomu, abychom s ní řešili nějaký problém DPH natož k tomu, abychom s ní doplňovali Svépomocný fond. To když bychom udělali, a velmi špatně je již i to, že se o tom nekvalifikovaně píše a hovoří, můžeme si tím vytvořit problém srovnatelný s podobným z doby před několika lety, jehož pro svaz nežádoucí důsledky nyní řešíme. Když jsem o této skutečnosti jasně informoval na zasedání PRV v srpnu, nebyl jsem vyslyšen ani příslušným odborníkem podpořen. Následně bylo proti mé vůli přijato PRV i RV vadné rozhodnutí, které bylo teprve na základě kategorického stanoviska MZe nutno na listopadovém zasedání obou orgánů ČSV korigovat. O struktuře členských příspěvků a způsobu doplnění Svépomocného fondu rozhoduje Republikový výbor a nic jiného se v současné době neděje než je naplnění posledních rozhodnutí tohoto orgánu. Ve světle výše dojednané podpory pro obor i jednotlivé včelaře v letošním i následujícím roce v porovnání se situací předcházejících let mně diskuse kolem částky 4 Kč ze včelstva na člena k naplnění dříve přijatých usnesení připadá zarážející. 5% příspěvek na administraci, který považujeme za přiměřený a který se bude opakovat i v budoucnu je pochopitelně nutno použít v souladu s pravidly a tak také činíme. Jinak bychom jej museli vrátit. Kolik je s výplatou dotací práce vím coby již 30 let "sloužící" jednatel ZO ČSV ale také vím, že pro zajištění a udržení podpory včelařství v ČR je třeba pracovat na všech úrovních a neodmítat součinnost.
Pokud měl pisatel v citované osobě voleného zástupce na mysli př. L. Dvorského a diskusi kolem hlasování o důvěře na plénu RV, ke kterému př. L. Dvorský sám vyzval, tak to nemá se "střílením" ze strany předsedy ČSV vůbec nic společného. Mimochodem "střílí" se totiž směrem právě opačným.
Mou povinností v takových případech je zastat se především našich členů, kteří vykonávají kvalitní práci pro ČSV, jejich výsledky jsou zpochybňovány, přitom minulé chyby jsou bagatelizovány a není poskytována ani elementární součinnost. Přitom výsledek práce : "více než sto námětů a doporučení" - dále nevysvětlených, s nikým nekomunikovaných představuje pro řízení ČSV pochopitelně problém.
My jsme se s Leošem dohodli, že komunikovat budeme, a to na zcela otevřené a přátelské bázi. Tak se i děje a sám jsem se tomu v minulosti nikdy nebránil. Nyní s překvapením sleduji, co koluje na včelařských konferencích. Jistě pochopíte, že těch se nemohu zúčastňovat, protože svůj čas musím pro ČSV vynakládat účelněji než v podobě simultánní diskuse s několika přáteli i, jak už to život často nepřebrané nosí, ne-přáteli a hrát tak někdy i jakousi simultánní hru s anonymy. Věřte nebo nevěřte ale nemám jiný cíl než je prospěch včelařství v ČR, ten stojí výše než boj o vlastní čest a pověst lidí vykonávajících práci v mém okolí.
Co se týká Leoše, dohodli jsme se, že svoji, jak věřím korektní komunikaci, jejímž obsahem by možná byli mnozí s ohledem na obsah různě kolujících sdělení překvapeni, nebudeme zveřejňovat a své sliby plním.
Kdo pochybuje, ať se zeptá př. Leoše Dvorského, zda jsem na něho kdy jakkoli útočil a jak to s onou komunikací mezi námi opravdu je.
Nedá mně ovšem, abych se také nevyjádřil ke zmínce, jakým směrem a jak se ve skutečnosti "střílí". Zčásti si vezmu na pomoc klasika, protože ono není zase tak mnoho "nového pod Sluncem", jak již Waltari v Egypťanu Sinuhetovi psal a podobní lidé se pohybují všude a mnozí je takto snáze poznáte.
l.
Nejasný kontext sdělení.
Manipulátor nechce podávat jasné a srozumitelné myšlenky, protože pro manipulaci je výhodnější používat jakousi „mlhu“, pomocí které lze kdykoliv kohokoliv tlačit do pozice „ty moje myšlenky nechápeš“. S tím bývá často spojeno jakési „skromné povznesení se nad věc“, kterým manipulátor dává skrytě najevo, že má převahu, že jeho myšlenky zůstávají u některých lidí nepochopené, dává najevo, že to přece není jeho vina.
2.
Uhýbání přímým otázkám.
Manipulátor nemůže a nechce odpovídat na přímé otázky přímými odpověďmi, protože to mu ubírá prostor pro manipulaci a byl by nucen říct konkrétní věci, které by mohly projevit rozporuplnost jeho sdělení. Manipulátor totiž používá sdělení účelově a není pro něj důležité, co říká,ale jakého výsledku dosáhne, tudíž tvrdí to, co se mu právě hodí, ale nikdo nesmí poznat, že jsou v tom rozpory, proto na přímé otázky neodpovídá.
3.
Práce s emocemi.
Manipulátor se bojí racia, protože dobře tuší, že tam by mohl být odhalen. Nabádá ostatní, aby věřili svému srdci a svým pocitům, a zároveň si získává sympatie svých objektů zájmu a tím si pojišťuje, že mu bude věřeno proto, že ho „lidé mají rádi“.
Na potvrzení svých dobráckých úmyslů často přichází s citacemi či příběhy o kladných hrdinech, přičemž všem posluchačům musí být zcela jasné, že on je minimálně stejně dokonalý, jako onen kladný hrdina. V případě, že s příběhem přijde někdo jiný, nezapomene přijít se svojí trochou do mlýna, přidat nějakou tu pochvalou a upozornit tak na sebe. Účel je tentýž. Nikdo nesmí zůstat na pochybách o jeho ušlechtilých motivacích.
4.
Odvádění pozornosti.
V diskusi s manipulátorem zjistíte, že manipulátor od některých témat zběhne a přesměruje vaší pozornost nenápadně na téma zcela jiné. Otázky nechá nezodpovězené a pokud se k nim chcete vracet, označí je jako nedůležité a vyzve k diskusi na jim nově nastolené téma, „které je přece mnohem důležitější“.
5.
Podsouvání.
Manipulátor vám podsune nějakou myšlenku, která se vás osobně týká, a když pátráte po tom, proč vám ji sděluje, začne vám vysvětlovat, že pouze reaguje na vaše postoje, že to, co vám říká, není z jeho hlavy, ale jen reakce na to, co jste sdělili. Typickým sdělením manipulátora je to, že on jen odráží vaše pocity a sdělení, a to, co na něm vidíte negativního, je vlastně váš problém (ona myšlenka zrcadlení také pochází ze starého Řecka, v mnoha směrech je pravdivá a užitečná, ale manipulátor ji využívá účelově a vždy ve svůj prospěch).
6.
Využívání vyšší autority.
Manipulátor používá vyšší autority jako je „Bůh“, „veřejné mínění“, „všeobecně známá pravda“ apod., aby dal přesvědčivost svým myšlenkám. Svoje myšlenky prezentuje jako objektivní fakta a diví se, nebo se blahosklonně usmívá tomu, že to prostě jen nechápete.
Co je cílem manipulátora? To je různé. Někdy je to potřeba ovládat ostatní, někdy jsou to peníze, někdy pocit moci, nepřijímání názoru, apod., vždy to však maskuje pod nějaké jiné motivy, které se zdají být dobré a ušlechtilé. Využívá vaší sympatie k tomu, aby vám zabránil racionálně rozebrat jeho chování.
Karel Čapek - Přítomnost II, 40 (15. 10. 1925) - jak málo se změnilo...
Tato stručná příručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali ve figurách zápasu; pravím ve figurách a nikoli v pravidlech, neboť tisková polemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasů, půtky, klání, šermu, šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel, aspoň u nás ne. Na př. v řeckořímském zápase není zvykem, aby si odpůrci při potýkání vynadali: při boxu není zvykem tlouci pěstí do vzduchu a pak prohlásit, že odpůrce je knock-out; při bodákovém útoku není zvykem, aby se vojáci obou stran navzájem pomlouvali – to za ně obstarávají novináři v zázemí. Nuže, to vše a mnohem více je zvykem v literní polemice, a bylo by těžko nalézti něco, co by expertní polemický zápasník uznal za nedovolený chvat, za unfair hru, za surovost, podfuk nebo nerytířský trik. Není tudíž možno popsat a pojmenovat všechny figury polemické exhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou ty nejběžnější, jaké se vyskytují v každém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení. Kdo chce, ať je doplní o další tucet.
1. Despicere, čili figura první. Záleží v tom, že se polemisující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemisujícímu onen sytý, poučný a sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemisovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat při tom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům.
2. Figura druhá čili Termini. Tato figura záleží v tom, že se užívá jistých specielně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X., že jste se na něho „zákeřně vrhl“. Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím „lkáte“ nebo „roníte slzy“. Podobně se říká „láteří“ místo protestuje, „klevetí“ místo poznamenává, „spílá“ místo kritisuje a tak dále. Těmito obraty jste plasticky vylíčen jako nakvašený, potrhlý, neodpovědný a jaksi pominutý člověk, i když jste náhodou kliďas pokojný jako lama; tím je zároveň vysvětleno, proč si váš ctihodný odpůrce na vás musí vyjíždět s takovou slovní vehemencí, neboť se prostě brání proti vašemu zákeřnému vrhání, spílání, láteření
.
3. Třetí figura sluje Caput Canis. Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li duchaplný, lze říci, že jste duchaplnický; jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální; jste-li nakloněn abstraktním důvodům, lze vás s výhodou nazvat neživotným intelektuálem, a tak dále. Pro zručného polemika není prostě vlastnosti, přesvědčení nebo duševního stavu, který by nebylo možno pojmenovat názviskem, jež samo o sobě odhaluje úžasnou prázdnotu, tupost a malost potíraného odpůrce.
4. Non habet čili figura čtvrtá. Jste-li třeba učený myslitel, lze vás porazit podle třetí figury prohlášením, že jste hlubokomyslník, didaktický žvanil, pouhý theoretik nebo cosi podobného. Ale také vás lze zničit figurou Non habet; je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantasie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu; jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu. To, co jste nebo co v sobě máte, je vedlejší; je nutno objevit, co vám není s hůry dáno, a ve jménu toho vás zavrhnout ve tmu a nicotu.
5. Pátá figura sluje Negare a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Jste-li například učený myslitel, je možno přehlédnout tento fakt a říci, že jste povrchní causeur, plácal a diletant. Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možno jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k positivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.
6. Imago je figura šestá. Záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Na příklad polemisuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl; dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi thesích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.
7. Pugna je figura příbuzná figuře předešlé. Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemisuje s těmito libovolnými obecnými slovy. To se dělá hlavně v tak zvaném boji zásad. Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně potírá.
8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor. Tím se polemika výhodně oživí, slabé posice se zamaskují a nebere to žádný konec. Tomu se také říká unavovat odpůrce.
9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority, třeba „již Pantagruel pravil“ nebo „jak dokázal Treitschke“. Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.
10. Quousque. Tato figura se podobá předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě „to je dávno odbyto“ nebo „už dávno překonané stanovisko“ nebo „každé dítě ví“ a tak dále. Proti tomu, co je takto překonáno, není třeba vést dalších důkazů; čtenář tomu věří a odpůrce je nucen hájit „dávno odbyté věci“, což je dosti nesympatický úkol.
11. Impossibilé. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvracet, je vždyještě možno říci: „Pan X. mne chce poučovat, že…“ „Pan X. se ohání pravdami tak plochými a dávno známými, jako je jeho ,objev‘, že…“ „Pan X. troubí na ústup a skrývá se za tvrzení…“ „Žasni světe! Slepá slepice našla zrnko a nyní provolává, že…“ Zkrátka, něco se najde, ne?
12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literárního boje je vždy nutno odcházet se gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo „byl usvědčen“ a „je hotov“. Tím se také polemika liší od každého jiného sportu. Řeckořímský zápasník uzná čestně, že byl poražen; ale snad žádná polemika neskončila slovy: Ruku sem, přesvědčil jsi mne. Jsou ještě mnohé jiné figury, ale už mne jich ušetřte; ať je literární historikové posbírají na luzích našich revuí a novin.
—————————————————————
A takto bychom našli celou řadu dalších triků jak zvítězit i bez faktické duševní převahy, jak opanovat prostor, jak se zviditelnit a jak si pošmajchlovat sebevědomí. Samozřejmě v neposlední řadě také jak otrávit všechny okolo a užívat si zlomyslné radosti z další zničené debaty. Pokud Vás napadnou ještě jiné oblíbené řečnické figury a triky, napište mi je, můžeme společně vytvořit užitečnou příručku polemiky pro začínajícího diskutéra prudiče a vyslyšet tak Čapkovu výzvu k pokračování tohoto závažného vědeckého výzkumu. Vždyť naše zkušenosti přece také každým dnem rostou a obzory se rozšiřují již od prvopočátků mého působení jako předsedy ČSV.