Tak jsem si zase jednou vypůjčil trochu kontroverzní název známého satirického filmu na úvod této glosy. Přiznám se že proto, aby přitahoval zájem a evokoval asociace se současným děním zároveň.  

Ano, uplynul měsíc, na jehož počátku bylo rozhodnuto o podání mé kandidatury na předsedu ČSV.

Ano, dostal jsem řadu blahopřání kladně hodnotících mé rozhodnutí a z některých vyplývá, jako kdyby k této kandidatuře bylo třeba jakési zvláštní odvahy. Odvaha bývá potřebná překonání strachu spojeného s nebezpečím. Nic takového nepociťuji a tedy ani své rozhodnutí kandidaturu přijmout nepovažuji za nikterak odvážné. Nicméně vyjádření podpory těší a děkuji za ně.

Ano, dostal jsem i řadu dotazů, na něž jsem se snažil pokud možno včas odpovídat a tento web byl navštíven do konce října 699 krát. Všechny dotazy byly neveřejné a bylo by v rozporu se zákony i dobrými mravy, kdybych uváděl plné znění těchto dotazů, jejich autorů, e-mailových adres a odpovědí. V tomto směru jsem učinil jedinou výjimku, ovšem bez zveřejnění pisatele dotazu. V této otevřené diskusi budu rád pokračovat a osvětlovat mé názory na problematiku ČSV. Budou - li dotazy veřejné, například formou otázek v knize návštěv, budou zde zveřejněny také odpovědi. Neumím si představit dělat slušnou politiku jinak než v otevřené diskusi. Předpokládám ochotu ke stejné otevřenosti i u dalších kandidátů. Vždyť co je to za volby, v nichž priority a názory kandidáta nejsou s dostatečným předstihem veřejnosti předkládány a v nichž je "klíčem k úspěchu" zákulisní shánění hlasů včetně tvorby koalic "soupeřících" kandidátů samotných ?

Vážení přátelé, ano, zvolení toho či onoho budiž čestné, na základě programu, názorů a osobnostních charakteristik a bez zatahování manýrů z dnešní vysoké politiky do řad našeho zájmového sdružení. Nebo snad chceme brzy dosáhnout u našich členů stejného stupně znechucení, jaký se již projevuje u občanů v jiných volbách ?

Václav Švamberk

 Dostal jsem stručný dotaz e-mailem, který je přímo výzvou k zamyšlení...

Předmět: Dotaz. 

Text: 

Jak jsem si přečetl Vaše představení se, nic moc mi to neřeklo a proto se

ptám co teď uděláte již tv tomto čase s tím, že  na příští rok 2011 se

počítá v rozpočtu jen s 30 miliony místo letošních 70 na dotaci pro

včelaře?Tady by kandidát na předsedu  už měl vědět jak na to.

Fenoménem dnešní doby, jak se zdá, je slibovat. Když se rozhlédneme kolem sebe, tak vidíme všude úspěšné a sebevědomé pány a dámy, kteří toho mnoho vykonali a mnohé další, kteří nám slibují, že toho vykonají ještě mnohem více a mnohem lépe. 

Už to tak vypadá, že bychom měli být nejméně jednou nohou v ráji a pevně kráčet k zářným zítřkům. Kde se pak berou všechny ty problémy a potíže, o nichž se tak často mluví ?

Že by se snad sliby "nemyslely upřímně" ? Ale kdepak, upřímně se mohou myslet, upřímně se dají i vyslovovat a ještě snáze psát ale naplňovat sliby "aspoň o Vánocích" nebo ještě lépe častěji, to není o slibech, to je o skutečné trpělivé a soustavné práci, která se neprojevuje výkřiky a hesly z plakátů. Přejme proto sami sobě, abychom dokázali nacházet dostatek síly a vnitřní odvahy, abychom dokázali skroměji nakládat se slovy ale odevzdávat plnou míru činů - mírně ve způsobech ale pevně ve věcech samých.

Hezký den.

 Občas si vzpomenu na slova v nadpisu tohoto blogu ještě z dob vysokoškolských studií. Na rozdíl od některých novodobých absolventů si pamatuji i po řadě let na všechny své učitele. Výše zmíněné sousloví použil můj vysokoškolský profesor botaniky, sarkasticky popisujíce příhodu, která se mu stala při botanickém průzkumu chráněného území, když byl dostižen jistým ochráncem, který se rozhodl udělit panu profesorovi pokutu, poněvadž utrhl pro sbírkové účely několik bylin.

Profesor, přestože držel v rukou rostliny běžné a nikoli chráněné byl horlivostí orgánu ochrany vcelku potěšen, protože však pořádek musí být, dovolil si požádat o stvrzenku, co že to vlastně z chráněné biocenózy odebral a tím územní stabilitu ohrozil. 

Rozohněný orgán ochrany přírody bez meškání vystavil 2 stvrzenky. Na jedné stálo KYTKA 1 a na druhé - hádejte...

Když sleduji po desetiletí situaci v oblasti ochrany přírody, což je velmi specifická forma managementu, a vidím různé kroky a jejich důsledky, ono se vlastně není příliš čemu divit. Za mnoha neúspěchy jsou fundamentální neznalosti a představa, že řídit něco a někoho, rozhodovat o něčem a o někom je snadné, když mám dobrou vůli. Ono je to však často spíše tak, že dobré úmysly dláždí cestu do pekel.

Bez znalosti věcí je složité něco chránit i dobrým věcem pomáhat obecně. Již Karel Linné říkal, že pravé poznání začíná poznáním druhů. ( Vera cognitio ab cognitione specierum initantur. )

Hlavně děti by měly být vedeny k tomu, aby jim poznávání jednotlivostí a jejich skládání do mozaiky souvislostí činilo potěšení. Hezky se o tom píše ale těžko se na této záslužné věci pracuje. Těm, kdo tak činí, patří dík.